ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Milí diecézané, sestry a bratři v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Příští neděli, na Slavnost Ježíše Krista Krále, Svatý otec František uzavře Svatou bránu římské baziliky sv. Petra, a tím ukončí mimořádný Svatý rok milosrdenství. V naší českobudějovické diecézi, stejně tak jako v ostatních diecézích, zakončujeme tento mimořádný Svatý rok o tomto víkendu. Bylo to velmi mnoho milostí, které jsme v uplynulém roce mohli zakusit, a já bych rád vyjádřil poděkování všem, kdo se aktivně spolupodíleli na nejrůznějších aktivitách v souvislosti s probíhajícím rokem milosrdenství, avšak děkuji především kněžím za jejich horlivou službu a péči o svěřené stádce.

Slovo „milosrdenství“ nás provázelo jako nesmírně důležité a závažné téma. S ním však, jakoby ruku v ruce, jde i slovo „caritas“, což obyčejně překládáme jako blíženecká láska, tedy pojem, který zcela a beze zbytku uchopuje samu podstatu křesťanství.

Proč připomínám právě toto? V prvé řadě je blíženecká láska hlavním přikázáním Kristovým: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12). V případě blíženecké lásky Pán Ježíš o ní hovoří jako o přikázání novém. Lásku k bližnímu nazývá přikázáním svým a dle teologů, pokud tak Kristus činí, koná tak proto, že mu toto přikázání zvlášť leží na srdci. Tentýž zákon lásky k bližnímu nám odkázal Kristus v nejposvátnější a nejpamátnější chvíli svého života jako svůj odkaz. Bylo to před událostmi Velkého pátku, kdy se loučil se svými učedníky. Když hovořil se svými učedníky o své blízké smrti, o tom, jak jej zradí Jidáš, přerušuje najednou tuto svou řeč, aby jim řekl: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“. (Jan 13,34). V následující větě Ježíš Kristus vzájemnou blíženeckou lásku ustanovuje jako poznávací znamení nejenom svých učedníků, ale i jejich následovníků - všech křesťanů: „podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jeden k druhému“. (Jan 13,35).

Zakončujeme-li mimořádný Svatý rok milosrdenství, neznamená to, že by plamen blíženecké lásky měl v našich srdcích uhasnout, spíše naopak! Měl by hořet plamenem neuhasitelným! Pravá křesťanská blíženecká láska musí být oproštěna od všeho podezřívání, nedůvěry a předsudků. Blíženecká láska má vždy otevřené oči k vlastním chybám, a pokud musí kárat, činí tak vždy bez zlého či postranního úmyslu. Blíženecká láska se má snažit napomáhat druhým v duchovních a tělesných potřebách, nepočítat přitom nesnází, ztrát či útrap.

Rád bych při této příležitosti poukázal na jeden velice potřebný a velice významný aspekt blíženecké lásky. Benedikt XVI. pravil, že „caritas“ je mimořádná síla, která podněcuje lidi, aby se odvážně a velkodušně zasazovali o spravedlnost a pokoj. Tím důležitým aspektem blíženecké lásky je „služba pokoje“, tolik potřebná dnešnímu světu. Někdy se hovoří, že je jakýmsi průvodcem křesťanské lásky k bližnímu, jindy je duch pokoje označován za poklad, kterým svět nedokáže vyvážit celým svým bohatstvím. Podle sv. Řehoře z Nyssy je duch pokoje vzácným a sladkým ovocem křesťanství. Jaké potřebné rysy má ten, kdo chce vnášet ducha pokoje do života společnosti a svých bližních? V prvé řadě se jedná o snášenlivost. Je zapotřebí mít trpělivost s chybami či křehkostí našich bližních. Ten, kdo chce být tvůrcem pokoje mezi lidmi, má vždy být ochoten zapomenout na urážky a podat ruku ke smíru, kdykoliv a kdekoliv je toho třeba. Kde jen může, snaží se po dobrém odstranit nesvornost a nepřátelství z mezilidských vztahů. Prosím Vás o to! Je to zajisté velice krásné a záslužné dílo, které jistě vyžaduje duchovní vyzrálost, ale především lásku a trpělivost.

Závěrem tohoto pastýřského listu bych rád ještě připomenul slova apoštola národů svatého Pavla, který ve svém druhém listu Korintským píše: „Nakonec bratři, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi“. (2 Kor 13,11). V tom ať Vás posiluje a provází svým požehnáním, na přímluvu Panny Marie, milosrdný Bůh, dárce pokoje a radosti!

+ Vlastimil

biskup českobudějovický