ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti panny Marie! Mnozí nevěřící podezí­rají křesťanství, že neuznává rovnoprávnost muže a ženy, že zkrátka ženu pod­ceňuje. Mnozí soudí, že výrok svatého apoštola Pavla „žena ať v kos­tele mlčí“ ženu uráží a ponižuje. Ale není tomu tak. Křesťanství jen brání před ztrátou vlastní identity muže a ženy. Nechce, aby ženy byly mužatky a muž byli zženštilí.

            Moji milí, nejkrásnější a nejsilnější výroky, které kdy byly o ženě proneseny, nenajdeme nikde jinde, než v katolické dogmatice. Nevěříte? Když chce svatá matka Církev popsat své místo v lidské společnosti, srov­nává je s funkcí ženy v rodině. Ženu vyhlásila Církev svatá za Královnu nebes, za Matku Spasitele, za Matku božské milosti. Ano, v Nejblahosla­venější Panně a Matce Boží Marii uctívá křesťanství tajemství ženy. Dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie zvěstuje, čím by byl člověk, kdyby neupadl do hříchu.

            Bratři a sestry, nauka o Panně Marii je vlastně naukou o spoluúčasti tvorstva na vykoupení. Ničím totiž nemůže člověk pomoci Bohu, než právě oním Mariiným „fiat“ – ochotou k oddání se, ochotou k poslušnosti. Všechna nedorozumění kolem mariánské úcty spočívají v omylu, že povy­šujeme ženu na jakousi bohyni. Ale ono je to přesně naopak: Bůh se poní­žil a přijal své lidství z ženy. My to vyjadřujeme stejně poetickým jako dogmatickým názvem: Maria – hvězda jitřní. Jak víme, jitřenka totiž vy­chází a svítí před sluncem, ale v jasu slunce pohasíná.

            Moji drazí, a tak zajisté dobře chápeme i to, proč závoj je symbo­lem ženství, nikoliv mužů. Závoj totiž zahaluje, zatajuje, je symbolem ta­jemna, nadpřirozena. A největší tajemství křesťanů přišlo na svět nikoliv skrze muže, ale skrze ženu. Narození Vykupitele je zvěstováno Panně Ma­rii a děje se skrze Pannu Marii. Zmrtvýchvstání Krista Pána je nejprve zvěstováno také ženě, totiž Máří Magdaléně.

            Bratři a sestry, po dlouhá léta nebývala Panna Maria zobrazována na  ikonách sama. Vždy bývala zobrazována jen s Ježíškem v náručí. Křes­ťané dobře rozuměli tomu o hvězdě jitřní, tomu, že každá žena je přesaho­vána dítětem. Dobře porozuměli tomu, že když je žena vpravdě sama se­bou, ženou, pak není sama – pak se oddává jako nevěsta nebo matka. Ře­holnicím se říká „mater“ – matko, a plným právem, protože veliká je jejich mateřská služba mnohým potřebám, ať už na misiích, tak i v nemocnicích a ústavech.

            Moji milí, křesťanské učení o Panně Marii naznačuje spoluúčast tvorstva při vykoupení: Mariino „fiat“, ochotu poslechnout Boží zákon. Moderní blud víry o spáse skrze člověka, který si sám vystačí jako „bůh“, který se nechce oddat a podřídit – to je mužský blud a příčina všech tram­pot lidstva. Podobně je velikým bludem, když ženy odmítají podstatu svého ženství, když se nechtějí oddávat, když nechtějí děti. Toto selhání ženského principu nevede ke svobodě ženy, ale ke služebnosti ženy vůči vášním muže jako pouhá věc, jako hračka, jako nástroj pobavení.

            Přátelé Boží, početí – conceptio – je přijetí dítěte, přijetí nového života. Každá žena je tu jako Panna Maria hvězdou jitřní, která uvádí slunce – totiž své dítě. Mnoho krásného vypovídá svatá matka Církev v loretánské litanii o ženství Panny Marie. Ale nakonec loretánská litanie přesahuje vzývání Panny Marie a vrhá se k nohám Beránka Božího. Po­sledním tajemstvím ženy je dítě. Posledním tajemstvím Neposkvrněné Panny je Vykupitel. Sláva Ducha svatého, nestvořené lásky samé, je koru­nou, ale také posledním závojem nad hlavou panenství a mateřství Panny Marie. Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utí­káme! Amen.