Památka Panny Marie Růžencové
Věnec růží
Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Vstoupili jsme do mariánského měsíce října, který je zasvěcen Panně Marii – Královně posvátného růžence. A právě dnes slavíme památku Panny Marie Růžencové. Již nám nastal podzim. V přírodě růže odkvétají, v kostele právě v říjnu kvetou růže nejvíc. Růže bílé – radostné a světla, růže rudé – bolestné, růže zlaté – slavné. Vijeme je do věnce, kterému říkáme růženec. V jazyce našich jižních a západních sousedů je to velmi krásně a výstižně vyjádřeno slovem „Rosenkranz“, což přeloženo jest „Věnec růží“.
Moji milí, růženec je naše pomůcka v duchovním životě. Růženec je kniha, v níž je v obrazech zachycen život Pána Ježíše, Panny Marie i život náš. Může v ní číst dítě i babička, bohatý i chudý, zdravý i nemocný, prostý i vzdělaný, laik i duchovní, rolník i král. Růženec je posila v bolesti, společník v bezesných nocích, a nakonec bude naší poslední výbavou do truhly.
Bratři a sestry, Panna Maria naléhavě volá ve Fatimě: „Modlete se růženec!“ A mariánští ctitelé z řad duchovenstva i laiků berou tuto Mariinu výzvu velmi vážně. V modlitbě svatého růžence nám blahoslavená Panna připomíná celé dějiny spásy. Růženec – to není jen tak nějaký jednoduchý řetěz perel. Růženec je řetěz, který přitahuje nebe k nám a nás k nebi. Růženec je řetěz, který vždy pevněji a pevněji spoutává Satana a vždy víc a více ho činí bezmocným vůči nám. Je to řetěz, který nám dodává sílu Svatého Ducha – toho Ducha pravdy a lásky, který posiloval a posiluje vyznavače a mučedníky všech dob.
Moji drazí, kdo se upřímně a vroucně modlí svatý růženec, zajisté pronikne do ohromujícího tajemství naší spásy, do nekonečné Boží lásky, která nás stvořila pro sebe, která nás vykoupila z nadvlády ďábla a která nás posvěcuje pro náš věčný život v dokonalé blaženosti. A tak důrazně odmítám názor jednoho našeho mediálně proslulého teologa, jehož nebudu jmenovat. Tento známý pražský kněz kdysi pravil, že růženec je dobrý leda tak pro staré babičky!
Bratři a sestry, pro babičku je růženec nádhernou ozdobou třesoucích se rukou. Pro mladého muže je růženec kompasem, aby nevybočil ani napravo, ani nalevo, ale vždy přímo směřoval k Bohu. Pro mladou maminku zůstane růženec posilou, aby od Matky Boží čerpala odvahu pevně kráčet se svými dětmi k Bohu. A co ostatní lidé? Bez růžence jsou jako beze zbraně proti přesile! A já se nebojím říci, že růženec potřebujeme jako chléb. Ano, tak jako se nám chléb nikdy nepřejí, tak by nám nikdy neměl zevšednět ani svatý růženec. Růženec pro svůj duchovní život potřebujeme tak nutně, jako vzduch, vodu a chléb.
Moji milí, ve škole jsme se učili Erbenovu báseň Svatební košile. Nešťastná dívka vyšla s podivným průvodcem do bouřlivé noci. Vítr skučel, psi vyli, sovy houkaly. Pocestný pobízel ke spěchu a rval jí všechny náboženské předměty. Modlicí knížky zahodil a byli skokem deset mil.
Co máš, má milá, za pasem?
Růženec s sebou vzala jsem. —
Ha, ten růženec z klokočí
jako had tebe obtočí,
zúží tě, stáhne tobě dech:
zahoď jej pryč neb máme spěch! —
Růženec popad, zahodil
a byli skokem dvacet mil.
To byl pokrok! Ale kam ji to vedl? — Na hřbitov!
Přátelé Boží, neodhazujme nikdy růženec ani kříž. Bez víry a náboženství by se svět proměnil v jeden veliký hřbitov. Bez ochrany Panny Marie, Královny posvátného růžence, by bylo smutno a chladno – jako tam, kde chybí mateřská láska. A tak se rádi modleme svatý růženec. Návrat k růženci je návrat k mateřskému srdci Panny Marie. A na tomto srdci je dobře malému i velkému. Pojďme zpět k modlitbě růžence, a svět bude krásnější, neboť v něm bude více lásky, spravedlnosti, milosrdenství, pokoje a dobra! Ó, Maria, Královno posvátného růžence, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.
