ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Všechno k větší slávě Boží

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku sva­tého Ignáce z Loyoly, kněze a zakladatele řádu. Narodil se roku 1491 na zámku Loyola v baskické oblasti severního Španělska. Vlastním jmé­nem se jmenoval Iñigo de Loyola, ale z úcty ke sv. Ignáci z Antiochie při­jal jeho jméno. Dal se na vojenskou dráhu. Když jako voják utrpěl roku 1521 při obraně města Pamplony těžké zranění, byl po dlouhou dobu upoután na lůžko a z dlouhé chvíle začal číst nábožné knihy. Došlo u něho k hluboké vnitřní proměně, začal se postupně obracet ke Kristu Pánu.

            Moji milí, po uzdravení činil veliké pokání za své předchozí hříchy. Své duchovní zkušenosti a zážitky pečlivě zaznamenával a posléze vydal pod názvem „Exercicie“ čili „Duchovní cvičení“. Toto dílo je dodnes ne­smírně oblíbené, protože uka­zuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k větší cti a slávě Boží. Po své konverzi studoval filozofii a teologii v Barceloně, na univerzitě Alcalá, v Salamance a v Paříži.

            Bratři a sestry, a zde, na Hoře mučedníků – Montmartre – se dne 15. srpna 1534 rozhodl spolu se šesti přáteli zachovávat obvyklé tři řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, a jako čtvrtý slib přidal hlásat evan­gelium pohanům ve Svaté zemi, nebo – nebude-li to možné – dát se zcela do služeb Svatého otce. Tato skupinka řeholníků se začala nazývat Socie­tas Iesu, neboli Tovaryšstvo Ježíšovo – lidově též nazýváni jezuité.

            Moji drazí, v roce 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze a po papežském schválení Tova­ryšstva Ježíšova roku 1540 se stal prvním gene­rálním představeným jezu­itů. Heslem Tovaryšstva Ježíšova se stala životní zásada svatého Ignáce: Omnia ad maiorem Dei gloriam, čili Všechno k větší slávě Boží. Zemřel 31. července 1556 a v roce 1622 byl prohlášen za svatého. Pochován je v chrámu Il Gesù ve Věčném městě.

            Bratři a sestry, statečný voják Loyola Ignác nám svým životem zane­chal veliký odkaz: Nikdy není pozdě dát se pod bojovou zástavu Krista Krále. K tomuto poznání však došel až mnohem později. Přesto je nám tento vo­ják už od začátku sympatický. Udatně bojuje, vojančí, zdolává nepřátele. Toto činil pro jedno jediné – pro vítězné vztyčení bojové zástavy španělského krále. Šermoval mečem pro vítězství. Jeho nezajímalo, jaké je to vítězství. Od  toho tady přece byl panovník – španělský král. Ignáce jen zajímalo, aby bylo vojenské vítězství na straně jeho krále.

            Moji milí, jak už to ve vojenském životě bývá, najednou přišlo vážné zranění nohy. Najednou dochází k narušení jeho životního rytmu. Bojovník a válečný hrdina je upoután na lůžko. A tak si z dlouhé chvíle chtěl aspoň číst. Loyola Ignác velmi rád čítával ony marnivé knihy o skvělých činech slavných mužů. Jenomže tam, kde ležel, se nenašla žádná kniha tohoto druhu. Proto mu nabídli dvě nábožné knihy napsané v jeho mateřštině, a sice „La vida de Jesucristo“ – Život Ježíše Krista, a „Las flores de los santos“ – Květy svatých. A při četbě těchto knížek si po­stupně uvědomuje, že není boj jako boj, že není voják jako voják, není ví­tězství jako vítězství a hlavně že není král jako král!

            Bratři a sestry, to, co Loyola Ignác učinil, není na první pohled nic zvláštního. V tichosti svého lůžka vyměnil krále a zbraň. Dosud bojoval v armádě světského krále, bojoval pro jeho cíle a nepřemýšlel, zda tyto cíle byly dobré či špatné. Mečem chtěl vybojovat vojenskou slávu a vyzname­nání. A nyní, upoután na lůžko a nemohoucí, začíná voják Ignác myslet a později i jednat úplně jinak: Meč vojenské slávy vymění před oltářem Matky Boží za meč pokory. A pozemského krále vymění za Krále věč­ného, za Ježíše Krista – Krále nebe i země. Bojovou zástavu ďábla, své pýchy, vymění za zástavu pokory – za Kristův kříž. A bojové heslo „Všechno pro našeho krále“ vymění za své vlastní „Všechno k větší slávě Boží“!

            Moji drazí, svatý Loyola Ignác bude od této chvíle ze všech sil bojo­vat za Krále nebe i země – bude za Ježíše Krista Krále bojovat na ži­vot a na smrt. Bude bojovat za toho krále, který se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Od této chvíle bude Loyola Ignác bojovat za krále, při jehož jménu se musí sklonit každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí, a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat, že Ježíš Kristus je Pán.

            Bratři a sestry, a tak svatý Loyola Ignác založil řeholní společnost pod Nejsvětějším Jménem tohoto svého krále – Tovaryšstvo Ježíšovo. V pod­zemní kapli na Montmartru skládá se svými druhy ony čtyři sliby, jak jsme již o nich hovořili. Svatý Loyola Ignác už není obyčejným řadovým dů­stojníkem vojska španělského krále, ale od této chvíle se stává maršá­lem a vrchním velitelem vojska Ježíše Krista Krále. Verboval a až do konce světa bude stále verbovat do tohoto Kristova vojska nové vojáky-jezuity, kteří budou statečně a vytrvale bojovat pod praporem Krista Krále.

            Moji milí, a co se můžeme od svatého Loyoly Ignáce učit my – ty, já, on, každý z nás? Především to, že nikdy není pozdě vstoupit do ar­mády Ježíše Krista Krále. Kristus Pán stále čeká. Co na tom, že jsme dosud byli pod zástavou jiných pánů, jiných stran, jiných velitelů! Je jenom jeden Pán, před nímž se musí sklonit každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí.

            Přátelé Boží, a tak si i my dnes klekněme před tohoto našeho Pána a spolu se svatým vojákem Loyolou Ignácem vyznejme: Pane Ježíši, také já tě uznávám za Krista Krále! Uznávám tě za Pána mého bytí, mého srdce, celého mého života! Ty jediný jsi hoden mé lásky, mých bojů, mých bolestí, mých námah. Ty, Pane Ježíši Kriste, jsi můj Pán a můj Bůh! Buď, Pane, Králem a středem všech srdcí. Svatý Loyolo Ignáci, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.