Jdi na obsah Jdi na menu
 


Památka sv. Marty, Marie a Lazara

29. 7. 2025

Dva pohledy

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku svaté Marty, která žila za časů Krista Pána v Betánii u Jeruzaléma. Měla sestru Marii a bratra Lazara, kterého Pán Ježíš vzkřísil z mrtvých, jak nám o tom podává zprávu Miláček Páně v 11. kapitole svého evangelia. Kristus Pán měl k těmto sourozencům velice přátelský vztah. V jejich domku v Betánii nacházel opravdové rodinné zázemí. Marie měla spíše hloubavou povahu, zatímco Marta byla energickou domácí paní. Je uctívána jako patronka žen v domácnosti.

            Moji milí, Pán Ježíš se na svých apoštolských cestách vždycky rád zastavoval v domě Lazara, Marie a Marty v Betánii. Zde našel vždy ote­vřené dveře a ještě více zde nacházel otevřená a hořící srdce. Dvě rodné sestry – Marie a Marta – přijímaly svého Učitele, Mistra a Pána každá svým způsobem. Svatá Písma o tom hovoří velice jednoduše: Marie si sedla k nohám Ježíšovým a naslouchala mu. Byla typem kontemplativ­ním, rozjímavým. Marta zase upírala svou pozornost na vzorné pohostin­ství. Byla typem činným, energickým, aktivním. Až potud by bylo všechno v pořádku.

            Bratři a sestry, nyní se podívejme na Martu pod dvěma zornými úhly. První pohled upřeme na Martu tehdy, když ji Pán Ježíš napomíná. Buďme rádi, že nám to svatý Jan Evangelista zaznamenal, neboť se to velmi často týká každého z nás. Kristus Pán měl radost z jejího pohostin­ství, a toto pohostinství samo o sobě Martě nevyčítal. Avšak pokáral ji tehdy, když si Marta stěžovala na sestru Marii. Z té stížnosti je patrná ja­kási žárlivost na Marii, že se oddává pouze obdivu, jen naslouchání a že setrvává jen při tom. Marta sestře vyčítá, že se Marie jen modlí a ona musí pracovat sama.

            Moji drazí, a nyní si položme ruku na srdce. Takto jednáme často
i my – ty, já, on, každý z nás. Často litujeme času, který jsme darovali Bohu, tedy času naší modlitby. Říkáme si, kolik času jsme „ztratili“ modlením, zatímco jsme mohli pracovat a vydělávat peníze. Jako bychom se mnohdy pohybovali jen po jedné koleji, a tou je práce. A modlitbu považujeme za jakýsi přívažek, za jakousi „funkci“ naší práce. Avšak pozor, přátelé, avšak POZOR!!!  Náš Pán tehdy Martu pokáral, a totéž pokárání platí i nám: „Marto, Marto, příliš pečlivá jsi! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí, a přece jen jedno je potřebné. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

            Bratři a sestry, a nyní upřeme na Martu druhý pohled. Tento druhý pohled na Martu jí přináší pochvalu. Marta byla především žena víry. Napomenutí Krista Pána ji od něho neodvrátilo, ale naopak ji ke Kristu ještě více přitáhlo. Pochopila, že opravdu jen jedno je potřebné, a to je víra v Boha a láska k Němu. Proto když zemřel její milovaný bratr La­zar, dokázala Kristu Pánu s jistotou říci: „Pane, kdybys tady býval byl, nebyl by můj bratr zemřel.“ Potom však dodává s jistotou zcela neochvěj­nou: „Ale i nyní vím, že o cokoliv budeš prosit Boha, on ti to dá!“

            Moji milí, toto druhé vyznání Marty – to už je naplno rozvinutý květ její víry. To je pevná víra a naděje, že ještě nic není ztraceno. A Pán Ježíš jí odhalil veliké tajemství: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na­věky. Věříš tomu?“ Po těchto slovech Krista Pána už její víra a naděje splývá v horoucí lásku. A z jejího HOŘÍCÍHO SRDCE vytryskne nád­herné vyznání: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který přišel na tento svět!“

            Přátelé Boží, a tak se i my můžeme z obou pohledů na Martu mnoho naučit. Z prvního pohledu na svatou Martu se učíme vytvářet har­monii mezi modlitbou a prací. Modlitbou se připravíme na kvalitní práci, a práci budeme proměňovat na modlitbu. To se stane tehdy, když budeme pracovat s dobrým úmyslem – oslavit Boha a pomáhat svým bližním. Při práci nebudeme jako neživí roboti. To, co člověka při práci odlišuje od robota, je zásada: srdce k Bohu, ruce k práci, hlavu k nebi a nohy pevně na zemi. A z druhého pohledu na svatou Martu se učíme nikdy nepropadat zoufalství a beznaději. Ano, nikdy si nezoufejme, ale vždy svému nebes­kému Otci vyznejme, že v něho pevně věříme, doufáme a že ho nade všechno milujeme, abychom od něho jednou – až přijde náš čas – mohli přijmout život věčný! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.