Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Křtu Páně (cykl A)

12. 1. 2020

V tobě mám zalíbení

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek Křtu Páně, kterým završujeme posvátnou dobu vánoční. Tento svátek uzavírá čas dětství a dospívání Pána Ježíše. A tak se dnes společně pokusíme ty události přehlédnout: Víme, že se Ježíš narodil v chudé stáji za Betlémem. Brzo nato přicházejí mudrci z Východu a pak následuje útěk do Egypta před vraždícím králem Herodem. A najednou vidíme ve vyprávění veliký časový skok: Po návratu svaté Rodiny z Egypta je hned vyprávění o křtu dospělého, asi  třicetiletého Ježíše.

            Moji milí, vidíme, že mezi zprávou o Ježíšově dětství a jeho křtem v řece Jordánu leží doba více jak dvacet let. A my se můžeme ptát: Co se odehrávalo v té době? Evangelisté se o tom nezmiňují ani slovem, pouze svatý Lukáš má zmínku o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámě jeruzalémském. Ale i od této události až do jeho veřejného vystoupení je téměř dvacet let. Jistě, dvacet let je dosti dlouhá doba, aby lidé zapomněli, co se v Ježíšově dětství stalo.

            Bratři a sestry, a tak teď vidíme dospělého Ježíše, jak stojí jako neznámý člověk v zástupu lidí před Janem Křtitelem a čeká na křest. Ano, u řeky Jordánu byl velký zástup lidí. Byla to opravdu pestrá společnost. Ta fronta na Janův křest – to jsou veřejní hříšníci, to jsou lidé, kteří se provinili proti společ­nosti, a teď hledají cestu zpět mezi slušné lidi. Jistě cítíme, že mezi těmi lidmi Pán Ježíš vlastně nemá co dělat – vždyť on nic neprovedl, on je zcela bez  hříchu.

            Moji drazí, kdo stojí stranou toho zástupu? — Vidíme tam pozo­rovatele: farizeje a zákoníky. Ti se nepřišli napravit, ti se přišli po­smívat lidem a hádat se s Janem Křtitelem. Oni přece byli spravedliví, oni byli vševědoucí a učení. Aspoň si to o sobě mysleli a také to dávali hlasitě najevo! A ten jediný, který v tom zástupu u řeky Jordánu byl opravdu spra­vedlivý a opravdu vševědoucí – ten čeká pokorně a trpělivě na Janův křest pokání, a přitom o něm nikdo neví a nikdo ho nezná. Byl to Pán Je­žíš...

            Bratři a sestry, přece však tam byl někdo, kdo ho poznal. Pána Ježíše uviděl svatý Jan Křtitel a veřejně ho prohlašuje za spravedlivého. A přede­vším ho vidí jeho nebeský Otec a prohlašuje ho za svého milovaného Syna. A my se můžeme v němém úžasu ptát: Proč Pán Ježíš, milovaný Syn Boží, skutečně spravedlivý a svatý, bez jediného hříchu – proč se chce Pán Ježíš dát pokřtít?

            Moji milí, Kristus Pán nevstupuje do vod Jordánu ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby On sám tuto vodu posvětil. Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k na­šemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Pán Ježíš nás tedy svým křtem před­chází, a Boží lid jej má s důvěrou následovat.

            Bratři a sestry, co si tedy můžeme z dnešního svátku Křtu Páně od­nést jako poučení a povzbuzení do dalšího života? Co vlastně káže evan­gelium o Křtu Páně jednomu každému z nás? Především to, že i my jsme při svém křtu svatém byli neznámí, anonymní před Bohem – tak jako Pán Ježíš u Jordánu. Také nás každého oslovil Bůh osobně: ty jsi můj milo­vaný syn, ty jsi má milovaná dcera, ty jsi mé milované dítě – v tobě mám zalíbení. Jdi, můj synu, jdi, má dcero, jdi, mé milé dítě – jdi svým životem a snaž se žít tak, jak žil můj milovaný Syn Ježíš Kristus.

            Přátelé Boží, my se v tomto domě Božím scházíme, abychom Ježíšovu evangeliu pozorně naslouchali a abychom se dobře naučili podle jeho evangelia žít. A až se jednou naplní čas naší pozemské pouti, abychom s čistou duší a s HOŘÍCÍM SRDCEM mohli vejít do nebeského domova! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.