2. NEDĚLE POSTNÍ (cykl A)
Bolest a utrpení je cesta ke slávě
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním úryvku evangelia jsme slyšeli, že učedníci budou vidět Krista Pána trpět. To bude pro ně tajemství. Budou se ptát: Jak je to možné? Proto jim Pán Ježíš předem ukazuje, jak to dopadne. Slavné proměnění. Tak učedníci pochopili, že bolest a utrpení bylo pro Krista Pána cestou ke slávě. A platí to i pro nás – utrpení vede i k naší radosti a oslavě. A to je také nadpis dnešní promluvy: bolest a utrpení je cesta ke slávě.
Moji milí, Pán Ježíš dobře věděl, jak se apoštolé těžko smíří s jeho křížovou cestou, a proto jim řekl: Podívejte se, jak to jednou dopadne! A tak dříve, než je vedl na Kalvárii, zavedl je na horu Tábor. To bylo něco krásného! Učedníci viděli Krista Pána jinačího – obličej ozářen svatozáří, roucho bělostné, vznášel se nad zemí, a jejich srdce tak hořela, že si Petr přál, ať se čas zastaví: „Zůstaňme tady!“
Bratři a sestry, čas se však nezastavil. Sláva vždycky přijde až po utrpení. Napřed museli zažít Kalvárii. Proměnění Páně posílilo víru apoštolů předem, jako injekce – až bolest přijde, dívejte se dál, co bude potom. Na to si vzpomněl Petr i později, když už spravoval v Římě Kristovu církev. Věděl, že církev bude následovat Krista Pána v jeho křížové cestě i v jeho slavném proměnění. Měl radost, když křesťanů v Římě přibývalo, ale najednou začalo pronásledování.
Moji drazí, to bylo pro Petra veliké utrpení. Trpěl se svým stádcem a psal poslední dopis ve vězení: „Vzpomínám, jak jsme viděli Krista oslaveného na hoře. To nejsou pohádky, to byla skutečnost a vy čekejte oslavu taky.“ Jako by řekl – vaše krev, která teče, je úžasně plodné sémě. Krev, která teče, je velmi dobrá závlaha pro Kristovu církev. Utrpení přišlo, ale po něm přišla sláva a svoboda.
Přátelé Boží, možná se nám zdá divné, že v postní době, kdy sledujeme Krista Pána na křížové cestě, se čte takové radostné evangelium. Ale ono je to dobře. Začátek knihy je bolestný, ale otočme dozadu, podívejme se – a tam čeká radost a sláva. A tak se můžeme těšit, když na nás dolehne bolest a utrpení, slovy českého básníka Josefa Hory: Vzpomeň si, vzpomeň, když srdce bolí, na tiché šumění pšeničných polí. Vzpomeň si, vzpomeň, uprostřed zlého, na krásy života nekonečného! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
