2. neděle v mezidobí (cykl A)
Věrohodně svědčit pro Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešní promluvě se zaměříme na poslední větu evangelia: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“ Nebojím se říci, že nás tato věta svatého Jana Křtitele přímo provokuje, abychom se zamysleli nad pojmem „věrohodně svědčit pro Krista“.
Moji milí, je to veliké poslání. A k takovému poslání nelze přistupovat tak, jako když kamelot dostane balík novin a jde je prodávat. Vykřikuje přitom všelijaké průpovědi a nesmysle, které zkreslují věrohodnost zpráv. Činí tak jen proto, aby upoutal lidi a prodal co nejvíce výtisků.
Bratři a sestry, aby věřící křesťan mohl opravdu věrohodně svědčit, musí nejprve sám ve své víře dozrát. Tak jako svatý Jan Křtitel, který se na poušti připravoval na své poslání. Modlil se, naslouchal hlasu Božímu, stal se nástrojem, kterého Bůh v určeném okamžiku použil. A tak vydává Jan Křtitel jasné svědectví: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
Moji drazí, my křesťané máme tedy o své víře svědčit věrohodně. Položme se na otázku: V čem vlastně tkví věrohodnost? Rozhodně netkví v tom, že máme schopnost svou dobrou výřečností někoho o něčem přesvědčit. To je demagogie. Věrohodnost znamená, že jsme pravdiví a pokorní.
Bratři a sestry, my totiž nejsme nic jiného než hříšníci, kteří byli očištěni Božím milosrdenstvím a obdarováni Boží láskou. A tak máme pravdivě svědčit o Božím Beránkovi, který na sebe vzal hříchy celého světa. Mám svědčit o Kristu, který v síle Ducha svatého buduje Boží království. Máme svědčit o spáse, která se na nás uskutečňuje.
Moji milí, žijeme v děsivé době, kdy svět je zkažený a zvrácený, kdy mnozí lidé jsou neuvěřitelně pyšní a arogantní. Ovšem nemusíme chodit někam daleko do světa. Sami zajisté vidíme a vnímáme tu sprostotu, omezenost, pýchu a aroganci toho panoptika, té sebranky – zkrátka těch neslušníků, kteří nám nyní vládnou! Toto nemůže a NIKDY nesmí být naše cesta!!! Chceme-li být opravdu věrohodní, musíme být velmi pokorní před Hospodinem a dobře si uvědomovat svoji ubohost. Přesně jak říká svatý apoštol Pavel: „Pouze milostí Boží jsem to, co jsem!“
Přátelé Boží, naše svědectví o Kristu Pánu tedy musí být pokorné, upřímné a vytrvalé. Nebojme se a přiznejme Bohu i lidem kolem nás, co neumíme, co děláme špatně a s čím si třeba nevíme rady. A především v důvěře a v modlitbě všechno odevzdejme Beránkovi Božímu, který snímá hříchy světa, a pokorně vyznejme: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
