20. neděle v mezidobí (cykl A)
Buďme otevření!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním úryvku evangelia vidíme Pána Ježíše přímo nepochopitelně rozmrzelého, jak ho nikdy neznáme. Kristus Pán jde se svými učedníky na sever do pohoří dnešního Libanonu. A vtom se to stane: K Pánu Ježíši přiběhne jakási žena – pohanka – a začne na něho dorážet svými neodbytnými prosbami. Učedníkům se zdá být velice dotěrná a Kristus Pán je z toho rozmrzelý. A navíc se příchod té ženy jaksi nehodí do jeho plánu. Kristus má od svého nebeského Otce jasný plán: je poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského.
Moji milí, to, co se odehrálo potom, může pro nás být velikou školou pro osobní život. Pán Ježíš nelpí na svém plánu natolik, že by se byl vyhnul setkání s tou pohanskou ženou. Duchovní bída a hluboká víra té ženy Kristův plán zcela posunuly. Ježíš na jedné straně zůstává věrný svému poslání, avšak současně je zcela otevřený všemu novému.
Bratři a sestry, a tak se můžeme z Ježíšova chování a jednání naučit dvěma skutečnostem pro náš život. Tím prvním, co se od Pána Ježíše můžeme naučit, je toto: Naše životní cesta by neměla být nezměnitelně zafixována. Neměli bychom jezdit jen v dobře vyjetých kolejích. Naopak – buďme otevření, abychom dokázali citlivě poznat volání, ba přímo výzvu důležité chvíle. Právě tenkrát, když se něco nehodí do našeho plánu, když lidé či události kříží naše záměry, bychom měli pozorně naslouchat, zda právě tím Bůh neříká něco, co je nutné udělat.
Moji drazí, a pak přichází to druhé, čemu se od Krista Pána můžeme naučit. V listě Židům se píše, že se Pán Ježíš učil poslušnosti v bolestech. Znovu a znovu dával sám sebe k dispozici lidem, s nimiž se setkával. A to bývá mnohdy nepříjemné, a já se nebojím říci – ba i bolestné! Také o nás platí, že se v bolestech budeme učit poslušnosti.
Bratři a sestry, někdy musí člověk doslova zlomit sám sebe. Musí zatnout zuby a přinutit se, aby změnil třeba jen pár kroků, protože ten druhý od něho něco potřebuje. Takových situací přináší život celou řadu. Víme, že je to někdy pro nás velice bolestné. Ale Bůh po nás chce, abychom se právě v této bolesti učili poslušnosti.
Přátelé Boží, jen tehdy, když i v bolestech a utrpení budeme hledat a snažit se plnit Boží vůli, vyzrajeme v opravdové osobnosti. Jen tehdy, když i přes rozmrzelost se přinutíme, abychom vykonali to, co po nás chce momentální volání chvíle. Jen tehdy se ukáže naše láska k Bohu a k lidem dobré vůle, jen tehdy se ukáže naše upřímnost, naše otevřenost a naše dobrota! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
