22. neděle v mezidobí (cykl A)
Je Bůh dobrý?
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Když vidíme kolem sebe tolik zla, mravní nevázanosti, utrpení a nenávisti, často nám přichází na mysl mučivá a palčivá otázka: Je vůbec Bůh dobrý? Už ses o nás někdy zajímal, ó Bože? Kdy se vůbec Bůh o nás staral? Zoufalé lidstvo, které uvízne ve válkách, problémech se životním prostředím, hladomorech, v nevyléčitelných chorobách nebo ve zničujících záplavách, se ptá: Pročpak to Bůh dopouští? Anebo ještě hůře: Kdyby byl Bůh, nemohl by se přece na tolik zla dívat!
Moji milí, a my se můžeme ptát: Jak to, že se najednou lidé ptají po Bohu a připisují mu vinu, když se dostali do svrabu? Když o tom budeme poctivě a v pokoře přemýšlet, musíme uznat, že války nerozpoutává Bůh, že Bůh nepostavil žádný koncentrační tábor, nikoho nezabil, neprodal žádné dítě, nebouří se proti přistěhovalcům ani nepustoší zemi. Ale to my – lidé – ano, my lidé jsme se SAMI vymanili z Božího vedení!
Bratři a sestry, německý filozof Friedrich Nietzsche už dávno před tím otevřel pohled do budoucnosti bez Boha. A to, co viděl, jej zděsilo, když píše: „Existuje ještě nějaké „nahoře“ a „dole“? Nemámí nás nějaké nekonečné NIC? Nedýchá na nás prázdnota? Neochladilo se? Nestmívá se stále víc a více?“ Působí to velice stísněně, když Nietzsche více než před sto lety popsal naši situaci. I jemu bylo jasné, proč se lidé i on sám chtějí osamostatnit a zbavit se Boha. A nyní hledíme s úděsem na 20. století, které ukázalo pravou tvář zběsilého zla.
Moji drazí, a nyní půjdeme dál a budeme se ptát: I když vinu za zlo a hřích nese člověk, co dělá dobrý Bůh pro to, aby člověk nezůstal ve spárech toho Zlého? Odpověď na tuto palčivou otázku najdeme v dnešní radostné zvěsti. A hned na první pohled si můžeme uvědomit, že Boží jednání a smýšlení je diametrálně rozdílné od jednání a smýšlení lidského.
Bratři a sestry, my lidé se nejčastěji stavíme ke zlu tak, jak nám to předvedl apoštol Petr. Snažíme se zlu vyhnout, snažíme se zlo popřít. Když slyšíme o utrpení, které je nutné k vykoupení viny, hned máme strach. Bojíme se oběti, bojíme se o svůj maličký lidský život. Šimon Petr si vzal Pána Ježíše stranou a začal mu to rozmlouvat: „To se ti, Pane, nesmí stát!“ Když to řekneme jinými slovy, pak to znamená: žádné překážky, žádné trápení, žádná ztráta tvé rodiny, tvých přátel, tvých možností či tvé popularity. Šimon Petr tehdy nevěděl, tak jako to nevědí mnozí lidé dodnes, že cesta ke štěstí a k záchraně života vede jen přes OBĚŤ, přes utrpení. To je jediná cesta, která přemáhá zlo.
Moji milí, ale proč je tomu tak? Lidstvo mohlo mít všechno zdarma, bez bolesti, bez utrpení a bez problémů, kdyby na počátku lidstva nebylo nevěry a neposlušnosti vůči Bohu. Kdyby nebylo hříchu prvotního, nebylo by ani bolesti. Avšak neříkejme, že je to vina pouze Adama a Evy. Také v éře křesťanského vykoupení, při znalosti Desatera Božích přikázání, Boží lásky a dobroty, lidstvo volí zcela vědomě a dobrovolně cestu nevěry, neposlušnosti a naprosté nezávislosti na Bohu. A důsledky jsou strašné.
Bratři a sestry, když se ptáme, proč je tomu tak, proč Bůh zkrátka a dobře jedním rázem zlo neodstraní, odpověď je zřejmá. Je tomu tak proto, že Bůh Stvořitel dal člověku SVOBODU. A dar svobody ani Bůh nemůže u člověka obejít. Bůh ve své nekonečné dobrotě a moudrosti otevřel cestu k likvidaci zla. My na tuto cestu vstupujeme vírou v Boha. Jistě, víra sice nedokáže zlu uniknout, ale víra dokáže něco mnohem vyššího a dokonalejšího: Víra dokáže zlem projít. Kristus Pán na tuto cestu vykročil, ale Šimon Petr – jakož i my lidé – bychom chtěli Pánu Ježíši tuto cestu projití zla zarazit. A proto zazněla ta tvrdá slova z úst Krista Pána: „Jdi mi z cesty, satane! Nezavazej. Ty nevíš, co je dobré a co slouží k záchraně života. Ustup z cesty!“
Moji drazí, teprve když Kristus Pán tuto cestu jako první sám prošlapal, teprve když on sám se stal tou CESTOU, můžeme i my za ním vyjít. A je to právě víra v Ježíše Krista, která dokáže projít zlem. Už dva tisíce let v křesťanství lidé procházejí bariérou zla. Kolik jen to bylo mučedníků a mučednic, kteří prošli utrpením a smrtí ke šťastnému životu věčnému! Kolik jen to bylo miliónů a miliónů křesťanů, kterým problémy, trápení, bolesti či tragické ztráty v rodinách nevzaly naději právě díky víře v Krista!
Přátelé Boží, víra v Boha a síla Boží lásky nás neuchrání od bolesti a utrpení, ale v síle Boží lásky můžeme všelikým utrpením projít. Ano, projdeš zlem, a potom dosáhneš absolutního dobra. Toto je možné jen díky naší víře v Ježíše Krista, našeho Pána! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.