ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Je Bůh dobrý?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Zajisté nepochybujeme o tom, že žijeme – když to řeknu hodně jemně a slušně – v složité a turbu­lentní době. A když to řeknu hezky „na placato“, vidíme kolem sebe ob­rovské množství zla, mravní nevázanosti ba přímo zvrhlosti, nenávisti, bolesti a utrpení. Toto nás může vésti k velice palčivé otázce, která nám často přichází na mysl. Ta otázka zní: Je vůbec Bůh dobrý?

            Moji milí, zoufalé lidstvo, které uvízne ve válkách, v problémech se životním prostředím, v hladomorech, v nevyléčitelných chorobách nebo ve zničujících záplavách, se ptá: Pročpak to Bůh dopouští? Anebo přímo zpochybňuje samotnou existenci Boha: Kdyby byl Bůh, nemohl by se přece na tolik zla dívat! 

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak to, že se najednou lidé ptají po Bohu a připisují mu vinu, když se dostali do potíží? Když o tom bu­deme poctivě a v pokoře přemýšlet, musíme uznat, že války nerozpou­tává Bůh, že Bůh nepostavil žádný koncentrační tábor, nikoho nezabil, neprodal žádné dítě, nebouří se proti přistěhovalcům ani nepustoší zemi. Ale to my – lidé – ano, my lidé jsme se SAMI vymanili z Božího vedení!

            Moji drazí, je zde však jedna zásadní otázka: I když tedy vinu za zlo a hřích nese člověk, co dělá dobrý Bůh pro to, aby člověk nezůstal ve spárech zla? Odpověď na tuto palčivou otázku najdeme v dnešním úryvku evangelia. A hned na první pohled si můžeme uvědomit, že Boží jed­nání a smýšlení je diametrálně rozdílné od jednání a smýšlení lidského.

            Bratři a sestry, my lidé se nejčastěji stavíme ke zlu tak, jak nám to předvedl apoštol Petr. Snažíme se zlu vyhnout, snažíme se zlo popřít. Bojíme se oběti, bojíme se o svůj život. Šimon Petr říká Pánu Ježíši zcela jasně a kategoricky: „To se ti, Pane, ne­smí stát!“ Petr tehdy nevěděl, tak jako to nevědí mnozí lidé do­dnes, že cesta ke štěstí a k zá­chraně života vede jen přes OBĚŤ, přes utr­pení. To je jediná cesta, která přemáhá zlo.

            Moji milí, věříme a vyznáváme, že Bůh je všemohoucí, a tak nás zajisté napadne: proč tedy Bůh jedním rázem a jednou provždy zlo neod­straní? Odpověď není tak složitá: Bůh stvořil člověka k obrazu svému a k podobě své. To znamená, že se Bůh Stvořitel rozhodl dát člověku SVOBODNOU VŮLI. Tímto darem svobodné vůle zcela zásadně odlišil člověka od ostatního stvoření. Ovšem má-li člověk svobodu volby, může se samozřejmě postavit i proti samotnému Bohu.

            Bratři a sestry, jsem pevně přesvědčen, že my se proti Bohu stavět nebudeme. Naopak – svobodně se rozhodneme pevně Bohu důvěřovat. Je nám jasné, že víra v Boha sice nedokáže zlu uniknout, ale dokáže něco mnohem vyššího a dokonalejšího: Víra dokáže zlem projít. Kristus Pán nám tuto cestu jako první sám prošla­pal. On sám se stal tou CESTOU, a tak i my můžeme za ním s radostí a s hořícím srdcem kráčet.

            Přátelé Boží, víra v Boha nás tedy neuchrání od bolesti a utrpení, ale v síle Boží lásky můžeme všelikým utrpením projít. Projdeme zlem, abychom dosáhli absolutního dobra ve věčném domově! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.