ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Je Bůh dobrý?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Když vidíme kolem sebe to­lik zla, mravní nevázanosti, utrpení a nenávisti, často nám přichází na mysl mučivá a palčivá otázka: Je vůbec Bůh dobrý? Už ses o nás někdy zajímal, ó Bože? Kdy se vůbec Bůh o nás staral? Zoufalé lidstvo, které uvízne ve válkách, problémech se životním prostředím, hladomorech, v nevyléčitel­ných chorobách nebo ve zničujících záplavách, se ptá: Pročpak to Bůh dopouští? Anebo ještě hůře: Kdyby byl Bůh, nemohl by se přece na tolik zla dívat! 

            Moji milí, a my se můžeme ptát: Jak to, že se najednou lidé ptají po Bohu a připisují mu vinu, když se dostali do svrabu? Když o tom bu­deme poctivě a v pokoře přemýšlet, musíme uznat, že války nerozpoutává Bůh, že Bůh nepostavil žádný koncentrační tábor, nikoho nezabil, neprodal žádné dítě, nebouří se proti přistěhovalcům ani nepustoší zemi. Ale to my – lidé – ano, my lidé jsme se SAMI vymanili z Božího vedení!

            Bratři a sestry, německý filozof Friedrich Nietzsche už dávno před tím otevřel pohled do budoucnosti bez Boha. A to, co viděl, jej zděsilo, když píše: „Existuje ještě nějaké „nahoře“ a „dole“? Nemámí nás nějaké nekonečné NIC? Nedýchá na nás prázdnota? Neochladilo se? Nestmívá se stále víc a více?“ Působí to velice stísněně, když Nietzsche více než před sto lety popsal naši situaci. I jemu bylo jasné, proč se lidé i on sám chtějí osamostatnit a zbavit se Boha. A nyní hledíme s úděsem na 20. století, které ukázalo pravou tvář zběsilého zla.

            Moji drazí, a nyní půjdeme dál a budeme se ptát: I když vinu za zlo a hřích nese člověk, co dělá dobrý Bůh pro to, aby člověk nezůstal ve spárech toho Zlého? Odpověď na tuto palčivou otázku najdeme v dnešní radostné zvěsti. A hned na první pohled si můžeme uvědomit, že Boží jed­nání a smýšlení je diametrálně rozdílné od jednání a smýšlení lidského.

            Bratři a sestry, my lidé se nejčastěji stavíme ke zlu tak, jak nám to předvedl apoštol Petr. Snažíme se zlu vyhnout, snažíme se zlo popřít. Když slyšíme o utrpení, které je nutné k vykoupení viny, hned máme strach. Bojíme se oběti, bojíme se o svůj maličký lidský život. Šimon Petr si vzal Pána Ježíše stranou a začal mu to rozmlouvat: „To se ti, Pane, ne­smí stát!“ Když to řekneme jinými slovy, pak to znamená: žádné překážky, žádné trápení, žádná ztráta tvé rodiny, tvých přátel, tvých možností či tvé popularity. Šimon Petr tehdy nevěděl, tak jako to nevědí mnozí lidé do­dnes, že cesta ke štěstí a k záchraně života vede jen přes OBĚŤ, přes utr­pení. To je jediná cesta, která přemáhá zlo.

            Moji milí, ale proč je tomu tak? Lidstvo mohlo mít všechno zdarma, bez bolesti, bez utrpení a bez problémů, kdyby na počátku lidstva nebylo nevěry a neposlušnosti vůči Bohu. Kdyby nebylo hříchu prvotního, nebylo by ani bolesti. Avšak neříkejme, že je to vina pouze Adama a Evy. Také v éře křesťanského vykoupení, při znalosti Desatera Božích přiká­zání, Boží lásky a dobroty, lidstvo volí zcela vědomě a dobrovolně cestu nevěry, neposlušnosti a naprosté nezávislosti na Bohu. A důsledky jsou strašné.

            Bratři a sestry, když se ptáme, proč je tomu tak, proč Bůh zkrátka a dobře jedním rázem zlo neodstraní, odpověď je zřejmá. Je tomu tak proto, že Bůh Stvořitel dal člověku SVOBODU. A dar svobody ani Bůh nemůže u člověka obejít. Bůh ve své nekonečné dobrotě a moudrosti otevřel cestu k likvidaci zla. My na tuto cestu vstupujeme vírou v Boha. Jistě, víra sice nedokáže zlu uniknout, ale víra dokáže něco mnohem vyššího a dokonalej­šího: Víra dokáže zlem projít. Kristus Pán na tuto cestu vykročil, ale Ši­mon Petr – jakož i my lidé – bychom chtěli Pánu Ježíši tuto cestu projití zla zarazit. A proto zazněla ta tvrdá slova z úst Krista Pána: „Jdi mi z cesty, satane! Nezavazej. Ty nevíš, co je dobré a co slouží k záchraně života. Ustup z  cesty!“

            Moji drazí, teprve když Kristus Pán tuto cestu jako první sám prošla­pal, teprve když on sám se stal tou CESTOU, můžeme i my za ním vyjít. A je to právě víra v Ježíše Krista, která dokáže projít zlem. Už dva tisíce let v křesťanství lidé procházejí bariérou zla. Kolik jen to bylo mu­čedníků a  mučednic, kteří prošli utrpením a smrtí ke šťastnému životu věčnému! Kolik jen to bylo miliónů a miliónů křesťanů, kterým problémy, trápení, bolesti či tragické ztráty v rodinách nevzaly naději právě díky víře v Krista!

            Přátelé Boží, víra v Boha a síla Boží lásky nás neuchrání od bolesti a utrpení, ale v síle Boží lásky můžeme všelikým utrpením projít. Ano, projdeš zlem, a potom dosáhneš absolutního dobra. Toto je možné jen díky naší víře v Ježíše Krista, našeho Pána! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.