23. neděle v mezidobí (cykl C)
Rozhodli jsme se pro Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží? Slyšeli jsme slova dnešního evangelia a můžeme se ptát: jaké světlo vrhá toto Boží slovo na naši dobu, na situaci, ve které se nacházíme? V čem nás může poučit, v čem nás může posilnit a povzbudit?
Moji milí, Pán Ježíš po nás požaduje, abychom se pro něho rozhodli. Kdo se pro něho rozhodne, u toho nesmí na prvním místě stát nic jiného než Bůh. Takovéto rozhodnutí s sebou ovšem nese řadu obtíží. Nese s sebou opravdu těžký kříž. Kristus Pán po nás chce, abychom si dopředu dobře uvážili svá rozhodnutí, zda se to vyplatí. My jsme to rozhodnutí ve svatém křtu už udělali a v dalším křesťanském životě prohloubili a upevnili. Proto je nezbytné, abychom v těžkostech a pochybnostech toto rozhodnutí pro Krista už neopouštěli.
Bratři a sestry, často můžeme slýchat ve veřejném prostoru doslova provokativní otázku: K čemu je ta církev vlastně dobrá? Ukážeme si, jaké poučení nám v tomto směru dává dnešní evangelium. Jako věřící lidé stojíme před rozhodnutím – jít jednou nebo druhou cestou.
Moji drazí, jednu cestu ukazuje svět. Je mnoho lidí – a jsou to mnohdy i naši nejbližší, kteří nám říkají: Podívej se, v tomto světě musíš žít jinak. To svoje křesťanství si žij jenom doma, pěkně potichoučku a hlavně nenápadně. A nakonec stejně zjistíš, že to nemá budoucnost!
Bratři a sestry, anebo je zde druhá cesta. Rozhodli jsme se pro Krista. Dali jsme přednost Bohu. A Bůh po nás chce a od nás očekává, abychom byli tomuto světu kvasem, solí země a světlem světa. Tak, jak to řekl Pán Ježíš v horském kázání.
Moji milí, církev rozhodně není zbytečná. Musí tomuto světu připomínat Boží přikázání, mravní zákon a odpovědnost. Jde doslova o boj pro Boží království. Není to náš boj, ale je bojem Božím. Jak to zaznělo už ve Starém zákoně: „Neboj se, je to můj boj – ne váš,“ praví Pán, Hospodin!
Bratři a sestry, rozhodnutí pro Boha je náročné, ale vyplatí se, i když to dnes vypadá dosti bledě. Neboj se, malé stádečko, Boží dobrota a láska nakonec zvítězí! Jako věřící člověk přece nemohu propadnout názoru, že církev už nemá světu co říci, že už dohrála svou roli. Kdybych tuto myšlenku připustil, pak bych se podobal tomu, o kterém mluví evangelium. Vysmáli by se mi! Vsadil na Boha, ale vzdal to, nedostavěl, nevyhrál.
Přátelé Boží, svatý Jan Pavel II. Veliký často říkával: Nebojte se! Neboj se, malé stádečko! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Buďme těmi, kdo mají odvahu vytrvat. Protože přes všechny překážky nakonec Kristus slavně zvítězí a jeho království bude bez konce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
