3. NEDĚLE POSTNÍ (cykl A)
Žízeň
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V prvním čtení jsme slyšeli, že lid žíznil po vodě. O žízni se mluví i v evangeliu. Co je to žízeň? Je to především veliká touha. Když se pacient probere po operaci z narkózy, první, co šeptají jeho rty, je: „Prosím vodu...“ A můžeme směle říci, že každé lidské srdce žízní po štěstí, a Božské Srdce Páně touží po tom, aby všechny lidi získalo, zachránilo, spasilo.
Moji milí, ještě je zde jiná žízeň. Tu žízeň cítil Spasitel, když byl ukřižován. Měl žízeň. Po tak veliké ztrátě krve, jakou prodělal on, a v žáru poledního slunce nebylo divu, že zašeptal: ŽÍZNÍM! Bylo to vlastně jeho poslední přání před smrtí.
Bratři a sestry, ten, kdo žádá o doušek vody, nemá být nikdy odmítnut. A přece – když Kristus Pán visel na kříži, místo vody mu podali houbu namočenou do octa. Kristovo slovo „žízním“ – to nebyla jen tělesná bolest, ale především touha po spáse nesmrtelných duší. A víme, že přímo na kříži se Kristu Pánu podařilo získat lotra Dismase, visícího po jeho pravici. Řekl mu: „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Získal také římského centuria Longina, který velel popravě. A Longin po Kristově smrti velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý. To byl opravdu Syn Boží!“
Moji drazí, Kristus Pán chtěl svou prolitou krví na kříži získat všechny lidi – a jak málo je jich ochotno tuto žízeň utišit. Krev Kristova obmyla celý svět – a kolika zatvrzelým duším to nepomůže! Ano, mnoho lidí nezná žízeň Kristova Božského Srdce. My, křesťané, bychom tuto žízeň znát měli. Prožívejme ji každý znovu a znovu, a snažme se tu žízeň utišit. Připomínejme lidem z našeho okolí, kteří už neznají cestu do kostela: Je čas očistit si duši, je čas smířit se s Bohem ve svátosti pokání.
Bratři a sestry, uvažovali jsme dnes o žízni lidského srdce po štěstí, a o žízni Božského Srdce Páně po spáse. Obojí žízeň se dá propojit. Když se Kristu Pánu odevzdáš, jeho potěšíš a sám sebe spasíš. Když budeš toliko ve světě hledat štěstí – štěstí bez Pána Boha – pochopíš slova básníka, který trpce doznává: Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Takové štěstí bez Pána Boha sice nakrátko zazáří, ale pak zasmrdí a nenávratně odletí – jako ta zlatá muška.
Přátelé Boží, zakončíme slovy největšího myslitele všech dob svatého Augustina, který ve svém životě zkoušel v cestě za štěstím všechno možné, až nakonec pokorně vyznal: „Ty, Bože, povzbuzuješ člověka, aby Tě s radostí chválil, neboť stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné jest srdce naše, dokud nespočine v Tobě, ó Bože!“ Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
