4. NEDĚLE POSTNÍ („Lætare“ – růžová barva) (cykl A)
Dar správného vidění
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Vyslechli jsme opravdu obsáhlé evangelium dnešní neděle, což nás vede k tomu, abychom už nevedli dlouhé řeči. A tak si podtrhneme alespoň jednu z těch mnoha skutečností celého evangelia.
Moji milí, ten slepec byl Pánem Ježíšem zázračně uzdraven. A my se ptáme: K čemu byl uzdraven? — Ten slepý byl uzdraven k tomu, aby vyznal, že Kristus Pán je ten, komu patří poslední slovo. On je cílem života každého člověka. On je cílem dějin a putování celého lidstva. Ano, je to Pán Ježíš, který nejen tomu slepému, ale každému z nás otevírá oči, abychom měli schopnost správně vidět cíl lidského života.
Bratři a sestry, dar vidění je darem od Boha. To si měli uvědomit ti zaslepenci, které spíše zajímalo, jak je to vůbec možné, že si někdo dovolil udělat takový div. A kde se vůbec vzala taková moc, která jim kazila pověst a brala autoritu? Ti zaslepení farizejové a zákoníci měli udělat to jediné, co jako učení teologové moc dobře věděli. Měli pokorně uznat, že taková moc může být pouze od Boha. A když se to stalo, měli všemohoucího Boha chválit a měli se velmi vážně zamyslet nad tím, kdo že takovou moc vlastní – kdo je to Ježíš.
Moji drazí, co z toho všeho vyplývá pro nás za poučení a povzbuzení? Co z toho všeho vyplývá pro náš každodenní život? — Jestliže Bůh dal zrak tomu slepci, dává zrak i nám. A my bychom za to měli Boha chválit – například těmito či podobnými slovy:
Dal jsi nám zrak, Pane, a my ho máme přijímat jako dar a ne jako samozřejmost.
Dal jsi nám zrak, Pane, abychom viděli svět, který je tvým dílem a radovali se z jeho krásy. Z věcí velikých i z věcí obyčejných. Z nádhery moře i z květu sedmikrásky. Z krásného obrazu, ale i z pěkně prostřeného stolu.
Dal jsi nám zrak, Pane, abychom mohli stavět katedrály, ale také proto, abychom mohli ustlat lůžko nemocnému či abychom mohli prořezat stromky.
Dal jsi nám zrak, Pane, abychom viděli své bratry a sestry a neprocházeli kolem nich bez povšimnutí. Abychom nebyli slepí k jejich potřebám, k jejich bolesti i radosti, k jejich starostem i úspěchům.
Dal jsi nám zrak, Pane, abychom viděli toho, kdo klopýtá a mohli ho podepřít. Ale také abychom nepřehlédli pomocnou ruku, když klopýtáme sami.
Dal jsi nám zrak, Pane, abychom mohli přijímat i dávat. Dal jsi nám zrak, Pane – prosíme tě, dej také, ABYCHOM SPRÁVNĚ VIDĚLI!
Přátelé Boží, ať nás tedy dnešní radostná zvěst pozvedne od prázdného a plytkého uvažování o věcech pozemských a pomíjivých k obdivování a ke chválení velikého Tvůrce a Dárce všech darů. Kéž bychom dokázali všemohoucího Boha opravdu dobře vidět! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
