ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Světec tří národů

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V kalendáři a v dějinách světců je málo těch, které by považovaly za své tři různé národy. Jedním z nich je právě světec dnešního dne, český národní patron, svatý Jan Nepo­muk Neumann, biskup.

            Moji milí, k tomuto světci se především hlásí náš český národ, a zejména my v jižních Čechách. Jak jistě víte, narodil se 28. března 1811 v nedalekých Prachaticích. Jeho matka byla Češka, jak dokazuje i jméno, které měla za svobodna: Anežka Lepší. Mladý Jan studoval v Českých Budějovicích na gymnáziu a poté na teologické fakultě v Praze. Jeho otec, punčochář Filip Neumann byl však Němec a doma, v jeho rodině, se mlu­vilo německy. Z tohoto důvodu ho právem považují za svého svatého i Němci – zvláště sousední národ Bavorů. Třetím národem, který ho uctívá s obzvláštní zbožností, jsou Američané, poněvadž ve Státech svatý Jan Nepomuk Neumann požehnaně působil, vykonal zde mnoho dobrého a také zde svatě zemřel jako čtvrtý biskup města Filadelfie. Je vůbec prvním biskupem ze Spojených států, který byl prohlášen za svatého.

            Bratři a sestry, povolání ke kněžství se v mladém Janovi probudilo velmi brzy. Vypráví se, že jako školák rád ministroval a udělal si i doma malý oltáříček, u kterého se pak často modlil. Je známá i jiná historka z jeho dětství, kterou si sám zaznamenal ve svém deníku. Když se jednou modlil před jídlem, udělal velký latinský kříž místo tří malých křížků. Stará chůva si toho hned všimla a s úsměvem podotkla: „Podívejte se, náš Honzíček bude jednou knězem!“

            Moji drazí, uhodla to správně, ačkoliv Janova cesta ke kněžství nebyla rozhodně vystlána růžemi. Naopak – čekalo ho na ní mnoho růz­ných překážek, ale koho Pán volá, tomu dá také sílu, aby všechny obtíže překonal. Byla to tedy spíše cesta trnitá, ale mladý Jan dobře věděl, že kdo se rozhodl následovat Krista Pána, musí přitom nést i jeho kříž.

            Bratři a sestry, první nesnáze musel překonat doma, poněvadž jeho otec si přál, aby se stal lékařem. První léta bohosloveckých studií nestrávil v kněžském semináři, ale v podnájmu u vdovy Novákové. Budějovičtí se­minaristé žili tehdy v bývalém kapucínském klášteře, který byl malý a pro všechny nestačil. Přesto však biskup Růžička poznal v mladém Neuman­novi nadaného studenta, a proto ho poslal na další studia na pražskou teo­logickou fakultu. Tam se musel vypořádat i se zbytky josefínských svobo­dozednářských teorií, které se dosud houževnatě udržovaly v názorech některých profesorů. Mladého Neumanna ovšem nesvedly na scestí, spíše naopak ještě zvýšily jeho oddanost ke svaté Církvi.

            Moji milí, pak přišla jiná rána, na kterou nebyl připraven a která mu jistě způsobila hluboký zármutek. Těšil se již na primici, ale biskup jeho svěcení v poslední chvíli odložil. Co se vlastně stalo? V dnešní době nám to bude znít naprosto neuvěřitelně – skoro jako pohádka – když slyšíme, že naše diecéze měly v první polovině 19. století nadbytek kněží, a že bisku­pové pro ně neměli vhodné umístění. Dnes jsme si naopak již zvykli na jejich stále tíživější nedostatek, který je rok od roku větší. Tehdy však opravdu bylo mladých kněží více, než jich biskupové potřebovali. Mladí bohoslovci byli nuceni hledat uplatnění jinde – i mimo svou otčinu, po­kud nechtěli delší dobu čekat na volné místo kaplana!

            Bratři a sestry, touto cestou se dal i mladý bohoslovec Jan Nepo­muk Neumann. Dlouho se nerozmýšlel a již počátkem února 1836 odjel se svolením a s požehnáním svého biskupa do Spojených států. Tam ho v New Yorku biskup Dubois, který předtím v Evropě sháněl kněze, s upřím­nou radostí přivítal a ještě téhož roku, 25. června 1836, vysvětil ve své katedrále sv. Patrika na kněze.

            Moji drazí, musíme mít na zřeteli, že Spojené státy byly v té době ještě misijním územím. Byly to vlastně jen státy na východním atlantickém pobřeží, poněvadž velké tažení na Divoký západ, směrem k Pacifiku, teprve nesměle začínalo. Do severní Ameriky proudili přistěhovalci z ce­lého světa, takže úspěch pastorační činnosti kněží závisel především na jejich jazykových znalostech. V tomto ohledu byl však Jan velmi dobře připraven. Znal německy a česky, mohl se dohovořit i polsky, studoval franštinu a základům angličtiny se přiučil již doma v Praze.

            Bratři a sestry, prvním působištěm kněze Jana byla misijní stanice Williamsville u Niagarských vodopádů. Odtud podnikal dlouhé cesty do vzdálených vesnic, kde musel konat vše potřebné – od kázání až po zaopat­řování. Později našel účinnou podporu ve svém rodném bratru Václavovi, který za ním přijel a pomáhal mu jako kuchař, kostelník a katecheta.

            Moji milí, pověst kněze Jana Neumanna velice rostla, neboť již v roce 1851 si ho arcibiskup z Baltimore vybral za svého zpovědníka a dopo­ručil ho na úřad biskupa ve Filadelfii. Tehdy byl však již Neumann členem Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – lidově zvaných redemptoristé, kam spolu s bratrem Václavem vstoupil v roce 1840. Dne 1. února 1852 papež bl. Pius IX. jmenoval Jana Nepomuka Neumanna biskupem města Filadelfie a za dva měsíce následovalo biskupské svěcení. Biskup Jan vě­děl, že nebude mít lehkou práci. To se odráží i v jeho biskupském hesle, které si zvolil: „PASSIO CHRISTI, CONFIRMA ME!“ (Utpení Kristovo, posilni mě!).

            Bratři a sestry, biskup Jan působil ve své diecézi opravdu požeh­naně. Vybudoval 80 nových kostelů a založil na stovku farních církevních škol. Je proto právem považován za otce amerického katolického školství. Založil také malý seminář pro růst kněžských povolání, zreformoval velký kněžský seminář. Založil kongregaci sester svatého Františka. Je autorem dvou velice úspěšných a oblíbených katechismů a biblických dějin pro děti a mládež. Díky jeho neúnavné péči byla dokončena stavba filadelfské ka­tedrály. Většinu svého času strávil na biskupských a misionářských vizita­cích své diecéze.

            Moji drazí, při návštěvě v Římě roku 1854 v rámci definování článku víry o Neposkvrněném početí Panny Marie sdělil filadelfský biskup Jan Nepomuk Neumann Svatému otci Piovi IX., že jeho diecéze potřebuje mnohem více kněží, a že v ní má zatím jen 35 škol s asi 10.000 žáky. Pa­pež mu přislíbil pomoc. V příštím roce 1855 biskup Neumann viděl napo­sled i své rodné Čechy a sloužil pontifikální mši sv. u hrobu svého patrona Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta na Hradě pražském. Svého rodáka slavně přivítaly i jeho rodné Prachatice.

            Bratři a sestry, od roku 1857 měl biskup Jan svou práci přece jen poněkud ulehčenou, neboť dostal biskupa – koadjutora Jakuba Bedřicha Wooda. Ten pocházel z bankéřské rodiny, a tak mu Neumann s radostí přenechal finanční otázky diecéze. Sám se věnoval duchovní službě pro své svěřené stádce a byl jim opravdu dobrým pastýřem. Péči o své ovečky vykonával neúnavně doslova až do posledního okamžiku svého života.

            Přátelé Boží, a tak nadešel jeho den poslední. Dne 5. ledna 1860 při návratu domů omdlel a upadl na dlažbu ulice. Do jeho sídla ho při­nesli už mrtvého. Čtyři dny poté prohlásil jeho biskup - nástupce Wood nad jeho rakví vpravdě prorocká slova: „Tento biskup byl světec.“ A ne­mýlil se. Ve  druhém sezení Druhého vatikánského koncilu, dne 13. října 1963, jej Svatý otec bl. Pavel VI. blahořečil, a 19. června 1977 jej týž papež prohlásil za svatého. Svatý Jan Nepomuk Neumann čerpal sílu z  Kristova kříže a často si opakoval: Utrpení Kristovo, posilni mě! To je velký odkaz pro nás pro všechy – i my se snažme čerpat sílu z Kristova kříže. Rozjí­mejme i my po vzoru svatého biskupa Jana o utrpení Krista Pána, hle­dejme pomoc u Matky Vykupitele Panny Marie, a tak jednou dojdeme i my do věčného života v dokonalé radosti. Svatý Jene Nepomuku Neu­manne, oroduj za nás! Amen.