Památka sv. Padre Pia da Pietrelcina, stigmatizovaného kněze a řeholníka
Ikona Ukřižovaného Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku jednoho z největších světců 20. století a jednoho z největších duchovních synů sv. Františka z Assisi. Slavíme památku sv. Padre Pia, kapucínského kněze, který jako jediný z kněží nosil 50 let na svém těle stigmata – krvácející rány našeho Spasitele Ježíše Krista. Proto ho také plným právem můžeme nazvat ikonou Ukřižovaného Krista, neboť se takto zcela ztotožnil se svým Ukřižovaným Mistrem a Pánem.
Moji milí, sv. Padre Pio se narodil 25. května 1887 v obci Pietrelcina u Beneventa v jižní Itálii, do rodiny chudého rolníka Grazia Forgione a Marie Josefy de Nunzio. Při křtu dostal jméno František. Od dětství vynikal tichostí, poslušností a zbožností. Je udáváno, že po zasvěceném životě zatoužil již v pěti letech. Byl ministrantem, který se nerad vzdaloval od Velebné svátosti a rád setrvával dlouho v adoraci. Ve dvanácti letech přijal první svaté přijímání i svátost biřmování. Již ve třinácti letech mu prý Bůh ukázal všechny duše, které k němu jednou přijdou a během života se pak za ně cítil odpovědný.
Bratři a sestry, v patnácti letech o svátku Zjevení Páně r. 1903 vstoupil do noviciátu řádu Menších bratří kapucínů, kde spolu s kapucínským hábitem přijal nové jméno Pio. Po věčných slibech začal studium teologie a v prosinci 1908 obdržel v Beneventu subjáhenské svěcení. Kněžské svěcení zde přijal 10. srpna 1910. Brzy poté začal vnímat bolesti v rukou a nohou a snad již 11. září 1911 přijal neviditelná stigmata.
Moji drazí, poté co ze svatostánku vnímal příslib utrpení, kterým prošel Ježíš, dostal horečku a teploměr přivolaného lékaře při měření teploty praskl. Když se toto stalo i s druhým, byl použit teploměr s vyšší stupnicí do vody, který ukázal že pacient má teplotu 48,5 stupně Celsia. Tyto teploty se u něj, bez možnosti přirozeného vysvětlení, často opakovaly v souvislosti s prožívaným utrpením Ježíšových muk. Z vědeckého hlediska zůstaly nevysvětlitelné.
Bratři a sestry, při velkém výkyvu zdravotního stavu se jeho otec rozhodl, že si ho vezme domů. Představení mu dali synův stav na vědomí po asi měsíc trvajícím záhadném onemocnění, kdy již očekávali jeho brzkou smrt. Ve studiu pak pokračoval v soukromí a k trvalému životu v klášteře se vrátil v září 1916. Ze zdravotních důvodů bylo pro něj vybráno horské podnebí na poloostrově Gargano s klášterem při malé obci San Giovanni Rotondo nedaleko Foggia v provincii Apulia. V roce 1917 vykonával asi tři měsíce vojenskou službu a po opakovaném onemocnění plic na začátku roku 1918 byl poslán zpět do San Giovanni Rotondo, kde setrval do konce života.
Moji milí, dne 20. září 1918 obdržel Padre Pio viditelná stigmata. Svému duchovnímu vůdci pak napsal, že při modlitbě po slavení mše svaté byl v chóru zaskočen nepopsatelným ztišením všech smyslů, najednou stál před „tajemnou Osobností.“ Po jejím odchodu měl viditelně ruce, nohy i bok probodnuty a řinula se z nich krev. Zpráva se pro veřejnost udržela v tajnosti do června 1919. Tehdy se také z poslušnosti nechal poprvé se stigmaty fotografovat.
Bratři a sestry, v letech 1922-23 mělo jít o církevní zkoumání skutečnosti stigmat a protože se nepovažovalo za jisté, že jde o nadpřirozený jev, dostal Padre Pio zákaz sloužit veřejně mši sv. a odpovídat na dopisy. V r. 1931 zákaz další kněžské služby. Po dvou letech došlo k povolení veřejně sloužených mší sv. a od dalšího roku dostal pověření ke zpovídání. V té službě zůstal aktivní až do konce života. Časem počet penitentů čekajících na zpověď vzrostl tak, že musel být zaveden pořadník, protože čekací doba byla několik dní. Padre Pio ve zpovědnici proseděl denně kolem 15 hodin a vyzpovídal stovky lidí. Zvládal také odpovídat na neuvěřitelné množství dopisů.
Moji drazí, k jeho mimořádným charismatům patřilo nahlížení do srdce těch, kteří přistupovali ke zpovědi. Nahlížel do minulosti i do budoucnosti. Předpověděl mnoho událostí, které se splnily. Mezi nimi i knězi Karolu Wojtylovi, že se stane papežem a bude na něj spáchán atentát. K dalším darům patřila i schopnost bilokace – ve stejné době býval přítomen i viditelně na dvou místech. Vyzařoval libou vůni. Žil s Kristem a v Kristu, spojen s ním po 50 let nepřetržitě prožívaným utrpením jeho výkupné oběti i celou svou kněžskou činností obsahující nadpřirozené poznání. Konal mnoho zázraků a bral na sebe utrpení druhých. Jako apoštol Pavel mohl říci: „Už nežiji já, ale ve mně žije Kristus“.
Bratři a sestry, Padre Pio mimořádným způsobem prožíval mši svatou. Když Padre Pio pozvedal paténu s prosebnou tváří, jeho oči jakoby se ztrácely v neviditelném světle a on setrvával bez pohybu, mnohem déle, než zaberou slova stanovené modlitby. Z očí mu vytryskly slzy a když pronášel konsekrační slova „toto je má Krev“, jeho tělo se zachvělo, ze stigmat mu vytryskla krev a bylo zřejmé, že Kristovo umučení vidí i prožívá na vlastním těle.
Moji milí, stigmata Padre Pia krvácela a způsobovala velké bolesti plných 50 let. Rány nejvíce krvácely v pátek. Padre Pio je pokládal za vyjádření Boží spravedlnosti a říkal: „Je pro mne velmi těžké snášet tento oheň, který Ježíš zapálil v mém maličkém srdci. Jsem stravován láskou k Bohu a k bližnímu.“
Bratři a sestry, velikým dílem Padre Pia je „Dům úlevy v utrpení“ (Casa Sollievo della Sofferenza). K jeho budování se rozhodl pro množství tragédií postihujících chudé a zakládající listina Domu úlevy byla podepsána v lednu 1940. Nesouhlasil s názvem nemocnice, protože to jsou místa utrpení, ale jak říkal, postaven má být dům úlevy pro trpící. Neboť víra a lékařská praxe představují zdvojenou terapii, která léčí celou osobu. A Padre Pio připomínal také spolupráci na Kristově vykupitelském díle prostřednictvím lidské bolesti a utrpení. Dům úlevy byl posvěcen 3. května 1956 papežem Piem XII. K dílu Padre Pia patří také modlitební skupiny a Sekulární institut Servi della Sofferenza (Služebníci utrpení).
Moji drazí, Padre Pio se dožil 81 let. Zemřel 23. září 1968 a v den jeho smrti zmizela z jeho těla i stigmata. Na jeho pohřeb přišlo sto tisíc lidí. Projednávání kauzy jeho blahořečení začalo 4. listopadu 1969. Papežem Janem Pavlem II. byl blahořečen 2. května 1999 a kanonizován 16. června 2002. Na svatořečení Padre Pia v Římě se dostavilo kolem půl miliónu lidí. Mezi nimi byli i mnozí lidé, kteří byli na přímluvu Padre Pia zázračně uzdraveni. Dne 1. července 2004 byl sv. Padre Piovi zasvěcen kostel v San Giovanni Rotondo – na místě, kde prožil většinu svého požehnaného života.
Přátelé Boží, a my se můžeme zamyslet nad tím, co by každému z nás sv. Padre Pio asi doporučil ve zpovědnici. Požádejme tohoto světce, aby nám dal poznat, co je v našem životě nejdůležitější. Prosme sv. Padre Pia, abychom na jeho přímluvu byli po celý život spojeni s Kristovým utrpením a smrtí a jednou šťastně došli do slávy vzkříšení. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
