ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Jakým je Kristus králem?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Církevní rok se nám pomalu blíží ke konci a my dnes máme před očima Ježíše Krista – Krále. A stále znovu a znovu si klademe důležitou otázku: Jakým vlastně je Kristus krá­lem? On přece nesedí na trůně královském, ale visí na kříži. Nemá žádnou moc, která by ohromovala tak, jak si lidé představují. Ti, kdo mají tuto moc, neuznávají Ježíše, ani jeho poslání. A protože zklamal, veškerá na­děje, kterou měl na pozemskou vládu, je v troskách. Mohou se teď jen vy­smívat jeho bezmoci: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Těm, kdo mají moc poroučet a rozhodovat, bylo zcela jasné, že tento „král Židů“ byl směšným snílkem. Ukázal to jeho potupný konec, a jeho bezmocnost byla trestem za jeho bludy, které tak svůdně zněly prostým lidem. Jeho slova přitahovala, lidé byli v zajetí kouzla jeho osobnosti.

Moji milí, tak asi takové je smýšlení mocných a vlivných. Člověk už asi jinačí nebude: na této zemi vždycky bude toužit po moci, a když ji nakonec nezíská sám, aspoň se bude snažit vecpat se – víte kam – těm, kdo světskou mocí oplývají. Ano, v mnoha lidech je skrytá touha po přízni mocných tohoto světa. Tak nahlíží tento zkažený a prohnilý svět na otázku moci a kralování.

            Bratři a sestry, nyní se podívejme na to, jak vidí moc a kralování všemo­houcí Bůh. A s údivem zjistíme, že představa moci a kralování je v Boží moudrosti jakoby obrácena „naruby“. Je zcela jiná, než to cítí a pro­žívá tento svět. Jenom si dobře uvědomme a promysleme všechny ty pro­jevy moci kolem Krista Pána, jak je známe z radostné zvěsti. A co uvi­díme? — Uvidíme Pána Ježíše, který je králem, neboť to sám o sobě pro­hlásil před Pontiem Pilátem. Ale jakým je králem? — Králem, který je v očích těch mocných úplně bezmocný.

Moji drazí, proti němu stojí mocní tohoto světa: Nejprve je zde Herodes – král, ke kterému poslal Pilát svázaného Ježíše. Ten se snažil z něho vymámit ukázku jeho moci, chtěl vidět pro vlastní obveselení nějaký Ježíšův zázrak. A Ježíš před tímto lumpem mlčí. Hero­des byl ve své moci naprosto bezmocný. Proto udělal z Krista Pána blázna a poslal ho zpět.

            Bratři a sestry, dále zde máme mocné představitelé židovského ná­roda, členy velerady. Tito lidé donutili Piláta k tomu, aby Ježíše dal ukři­žovat. Dokázali zlomit římskou moc svojí chytrostí a takzvanou diploma­cií. Ale stejně Piláta neporazili. On jim dal na kříž nápis, který je usvědčil a přiváděl ke vzteku: „Ježíš Nazaretský, Král židovský.“ Chtěli dokázat, že žádný král není a žádnou moc nemá. Chtěli dokázat, že je hoden nejvyš­šího trestu. Ale Pilát se jim vysmívá a proti jejich moci potvrzuje pravý opak. Ježíš je nevinný a Ježíš je Král. A Židé si ho ukřižovali.

            Moji milí, a nakonec zde máme samotného Piláta. Římský proku­rátor, Pontius Pilatus, představitel nejvyšší okupační světské moci. Sám řekl Ježíšovi: „Ty nevíš, že mám moc propustit tě anebo tě dát ukřižovat?“ A Kristus Pán mu připomíná: „Neměl bys žádné moci nade mnou, kdyby ti nebyla dána. A stejně ji nepoužiješ.“ A byla to pravda. Pilát se nakonec dostal do takové situace, že nemohl použít své moci, aby zachránil toho, o němž byl upřímně přesvědčen, že je nevinný. Pilát byl donucen vyhrožují­cími Židy. A v rozsudku to jasně prohlásil: „Jděte a sami si ho ukřižujte, já na něm viny nenalézám.“ Zlo bylo mocnější než římský prokurátor. A tak je tomu v celých dějinách, že moc těch „mocných“ se vlastně stává bez­mocí.

            Bratři a sestry, proti tomu stojí Pán Ježíš. Ano, jedině On je skuteč­ným Králem, ale je Králem jiného království. Jeho království není z to­hoto světa. Jeho zákony jsou zcela jiné. Boží království je královstvím pravdy, pokoje, spravedlnosti a lásky. V tomto království vládne moc pravdy a lásky. V tomto království se všichni navzájem ovládají láskou a pokorným uznáním toho druhého.

            Moji drazí, Bůh vládne lidem svou dobrotou a láskou, nikoliv násilím a nená­vistí. Právě toto ukazoval Ježíš celým svým životem. Kristus Pán byl zasa­žen a otřesen lidským utrpením, on měl soucit s hříšníky, s postiženými, on plakal u hrobu svého přítele Lazara. Kristus Pán trpěl, když se střetnul s tvrdostí srdce těch takzvaně „zbožných“, kteří mu měli za zlé, že se sklání k hříšníkům. Ježíš narážel na lidskou zlobu a byl jí otřesen. A právě to udělalo z Pána Ježíše muže bolesti.

            Bratři a sestry, právě v tom je Kristova obrovská moc a jeho schopnost vládnout celému tvorstvu. Tato veliká moc, která dokáže ovládnout úplně všechno – ano, i samotné peklo – se ukázala na kříži. To je obrovská moc lásky! Vidíme prosícího lotra, který uznává bezmocného Krista za Krále: „Vzpomeň na mne, Pane, ve své lásce, až budeš ve svém království!“ Tady vidíme, jak působí nepředstavitelná Boží dobrota na víru hříšného člověka. A Kristova odpověď? „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji!“ To je odpověď Krista – skutečného Krále, který se sklání nad hříšníkovou kající duší, velkoryse jí uděluje milost a přijímá ji do svého království spravedlnosti, lásky a pokoje.

            Přátelé Boží, to je něco úchvatného a nepředstavitelného! Něco takového nemůže dát člověku sebemocnější vladař tohoto světa. Ano, Ježíš Kristus je Král, který vládne všem, i přes násilí lidské zloby, přes moc těch takzvaně „mocných“. Kristus vládne životu a člověku i přes sebevětší naše hříchy. Jeho moc lásky nás dovede vyvést do absolutní svobody Božího království, dovede nás přivést do věčné radosti. Skloňme se proto s důvě­rou pod tuto královskou moc Ježíše Krista, Krále života a smrti, a radostně zajásejme: christus vincit, christus regnat, christus imperat! — kristus vítězí, kristus kraluje, kristus vládne všem! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.