SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE (cykl C)
Jakým je Kristus králem?
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Stojíme na konci církevního roku, ale dnešním úryvkem evangelia jsme se přesunuli do Květné neděle, neboť to co jsme právě slyšeli, byly pašije podle Lukáše. Příběh o umučení Krista. Už to nám naznačuje, jakým je Kristus králem. Akorát že dnes jsme toto evangelium četli, zatímco na Květnou neděli zazněly pašije zpívané. Neboť jak říkával můj veliký učitel a vzor, Magistr gregoriánského chorálu Mons. Josef Olejník blahé paměti, recitovat žalm a pašije je největším zločinem proti posvátné liturgii. Žalm a pašije se musí vždycky zpívat!
Moji milí, vraťme se však k dnešnímu svátku. Církevní rok se nám pomalu blíží ke konci a my dnes máme před očima Ježíše Krista – Krále. A je to svátek poměrně mladý – je mu teprve 104 let! Ano, teprve v roce 1921 zavedl papež Benedikt toho jména XV. slavnost Ježíše Krista Krále pro celou římskokatolickou církev. Byla to reakce na velkou světovou válku. Papež Benedikt XV. nastoupil do úřadu právě v roce 1914, na počátku první války světové. Byla to reakce na obrovské selhání tehdejších nejmocnějších vladařů světa, tehdejších největších válečných štváčů: křesťanských panovníků – německého císaře Wilhelma II. a ruského cara Nikolaje II., jakož i pohanských „psů“ – bolševického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina a machometánského sultána Mehmeta V.
Bratři a sestry, jediný ze světových panovníků, který vyšel z této krvavé války se ctí, byl náš rakousko-uherský císař a král, blahoslavený Karel z Domu Rakouského. Jako jediný z vladařů usiloval o spravedlivý a trvalý mír. Byl to světec, ale nikdo ho neposlouchal. Upřímně si přál mír, ale mocní tohoto světa jím pohrdli. Nabízel velikou šanci, která však byla zaslepeností a omezeností ostatních vladařů promarněna.
Moji drazí, a tak proti těmto omezeným a zaslepeným vládcům postavil papež Benedikt XV. jiného krále – Ježíše Krista. A tak si položme otázku: Jakým vlastně je Kristus králem? Dnešní pašije nám to již naznačily: Kristus nesedí na trůně královském, ale visí na kříži. A tak se všichni kolem vysmívali jeho bezmoci: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“
Bratři a sestry, člověk už asi jinačí nebude: na této zemi vždycky bude toužit po moci, a když ji nakonec nezíská sám, aspoň se bude snažit podlézat, poklonkovat a lézt do…víte kam, že – těm, kdo světskou mocí oplývají. Ano, v mnoha lidech je skrytá touha po přízni mocných tohoto světa. Tak nahlíží tento svět na otázku moci a kralování.
Moji milí, proti tomu stojí Pán Ježíš. Jedině On je skutečným Králem, ale je Králem jiného království. Jeho království není z tohoto světa. Jeho zákony jsou zcela jiné. Boží království je královstvím pravdy, pokoje, spravedlnosti a lásky. V tomto království se všichni navzájem ovládají láskou a pokorným uznáním toho druhého.
Bratři a sestry, Bůh vládne lidem svou dobrotou a láskou, nikoliv násilím a nenávistí. Právě toto ukazoval Ježíš celým svým životem. Kristus Pán byl zasažen a otřesen lidským utrpením, on měl soucit s hříšníky, s postiženými, on plakal u hrobu svého přítele Lazara. Kristus Pán trpěl, když se střetnul s tvrdostí srdce těch takzvaně „zbožných“, kteří mu měli za zlé, že se sklání k hříšníkům. Ježíš narážel na lidskou zlobu a byl jí otřesen. A právě to udělalo z Pána Ježíše muže bolesti.
Moji drazí, právě v tom je Kristova obrovská moc a jeho schopnost vládnout celému tvorstvu. Tato veliká moc, která dokáže ovládnout úplně všechno – ano, i samotné peklo – se ukázala na kříži. To je obrovská moc lásky! Vidíme prosícího lotra, který uznává bezmocného Krista za Krále: „Vzpomeň na mne, Pane, ve své lásce, až budeš ve svém království!“ Tady vidíme, jak působí nepředstavitelná Boží dobrota na víru hříšného člověka. A Kristova odpověď? „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji!“ To je odpověď Krista – skutečného Krále, který se sklání nad hříšníkovou kající duší, velkoryse jí uděluje milost a přijímá ji do svého království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Bratři a sestry, to je něco úchvatného a nepředstavitelného! Něco takového nemůže dát člověku sebemocnější vladař tohoto světa. Ano, Ježíš Kristus je Král, který vládne všem, i přes násilí lidské zloby, přes moc těch takzvaně „mocných“. Kristus vládne životu a člověku i přes sebevětší naše hříchy. Jeho moc lásky nás dovede vyvést do absolutní svobody Božího království, dovede nás přivést do věčné radosti.
Přátelé Boží, skloňme se tedy s důvěrou pod tuto královskou moc Ježíše Krista, Krále života a smrti, a radostně zajásejme: christus vincit, christus regnat, christus CHRISTUS imperat! KRISTUS VÍTĚZÍ; KRISTUS KRALUJE; KRISTUS, KRISTUS VLÁDNE VŠEM! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
