SLAVNOST NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE
Hlas volajícího na poušti
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost narození sv. Jana Křtitele. Církev svatá slaví Janovo narození jako něco posvátného, protože kromě Matky Boží Panny Marie se u žádného jiného světce jeho narození slavnostně nepřipomíná. A tak si chceme trochu přiblížit okolnosti Janova narození a srovnat s narozením Pána Ježíše. Víme, že Jan Křtitel přichází na svět z neplodné staré ženy. Pán Ježíš se narodil z panny v mladém věku. Janovo narození se nesetkává s vírou, a jeho otec Zachariáš se proto stal němým. Panna Maria naopak pevně věří, že se jí Ježíš narodí, a počíná ho vírou.
Moji milí, Jan Křtitel jakoby stál na rozhraní dvou zákonů – Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán Ježíš slovy: Proroci a zákon až do Jana Křtitele. Jan je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů, jako hlasatel toho nového se projevuje už v matčině lůně jako prorok. Neboť ještě dříve, než se narodil, při příchodu Panny Marie zaplesal v lůně své matky Alžběty. Už tam bylo naznačeno, čím bude. Bylo to naznačeno dřív, než se narodil.
Bratři a sestry, Jan Křtitel je Předchůdcem Páně. Křtil vodou v očekávání toho, který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Ohlásil Ježíšův příchod a upozorňoval lidi, aby se očistili od hříchů, neboť jen tak budou moci důstojně přijmout Božího Beránka. Víme, že Jan Křtitel žil dlouho na poušti. Sv. Lukáš o tom píše ve svém evangeliu, že tam rostl a sílil na duchu. A sv. Matouš píše, že měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boku kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal pokání a jeho pověst se rozšířila po celé zemi. A lidé k němu chodili ve velkých zástupech, dávali se v Jordánu od něho křtít a vyznávali přitom své hříchy. Avšak v den, kdy ke břehu Jordánu přišel mladý tesař z Nazareta, zatím ještě neznámý Ježíš, přestal Jan křtít, obrátil se k němu a řekl: „Kdo to ke mně přichází?“ Jan Křtitel poznal pod vlivem Ducha svatého v tomto muži Syna Božího.
Moji drazí, svatý Jan Křtitel měl své učedníky, kteří ho oddaně následovali, obdivovali ho a ptali se ho: Kdo jsi? Jsi Mesiáš? Jsi Eliáš? Jsi prorok? Ale Jan vždy odpovídal: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte cestu Pánu!“ A s narážkou na Ježíše, který se již připravoval na své veřejné vystoupení, ještě dodal: „Já křtím vodou. Mezi vámi však stojí ten, koho vy neznáte, ten, který má přijít po mně. Jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ Potom ukázal nejbližším učedníkům na mladého tesaře z Nazareta a prohlásil: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“
Bratři a sestry, na Janově postavě nás nejvíc uchvacuje jeho naprosto nezištná věrnost svému poslání – totiž připravit cestu Pánu. Nikdy nehlásal sebe, vždycky hlásal Ježíše. Nikdy si nenasazoval masku, ale vždycky a přede všemi stál takový, jaký opravdu byl. Dokonce odmítal i ty masky, které mu chtěli nasazovat jiní. Odmítal všechna jména, hodnosti, přirovnání, které mu chtěli dávat. Až do konce zůstal pouhým hlasem, a to jen proto, aby neodvedl pozornost o toho, jemuž byl povolán svědčit.
Moji milí, jeho učedníci tím byli zajisté zklamáni a zmocnila se jich skoro žárlivost. Ale Jan Křtitel jim s pevným a vyrovnaným svědomím pověděl velká slova, ve kterých se zračila jeho hluboká pokora: „On musí růst, já však se musím menšit.“ Tato slova si zasloužila i důstojnou Ježíšovu odpověď, neboť prohlásil o Janu Křtiteli: „Vpravdě vám říkám: Nikdo z těch, kteří se narodili z ženy, není větší než Jan Křtitel!“
Přátelé Boží, a tak s úctou obdivujeme pokoru a moudrost Předchůdce Páně, svatého Jana Křtitele. Pane, prosíme tě, dej nám to, co jsi dal svatému Janovi. Dej nám schopnost vyrušovat lidi z jejich hříšného pokoje, ale nikoliv proto, abychom se my sami proslavili, ale vždy jen proto, aby ses ty sám stal pro ně tím největším smyslem a cílem jejich života! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
