ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Dary Ducha svatého

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní slavnost Seslání Du­cha svatého, to je vlastně oslava narozenin Církve svaté. V ten den Letnic se Kristova Církev působením Ducha svatého veřejně zjevila světu. A tak chceme dnes i my otevřít svá srdce vanutí Ducha svatého, aby zmizela i všechna naše malomyslnost a bázlivost. V té nádherné svatodušní sek­venci „Veni, Sancte Spiritus“ zpíváme: Rač nás, v tebe věřící, vroucně tebe pro­sící, dary sedmi podělit. A si právě dnes chceme připomenout sedmero darů Du­cha svatého. 

            Moji milí, když Pán Ježíš vstou­pil na nebesa, cítili se apoštolé opuštění jako sirotci. Čekal je veliký úkol obrátit svět na víru, ale pro­středky neměli žádné: ani zbraně, ani peníze, ani vzdě­lání. Byla jich malá hrstka. A proti nim stáli ozbrojení Římané, učení fari­zejové a bohatí sadu­cejové. Veliká proměna nastala, když na ně sestoupil Duch svatý. Osvítil jim rozum, posílil vůli, zapálil srdce. A apoštolé ode­mknuli dveře u večeřadla, výmluvně kázali a neohroženě působili. Duch svatý byl s nimi. Protože Duch svatý je mnohem víc než pouhá hmota.

            Bratři a sestry, na vánoce si lidé dávají navzájem dárky. Teď, na Let­nice, nás obdaruje sám Duch svatý. V Písmu svatém je vyjmenováno sedm darů Ducha svatého, a tak si je nyní připomeneme. — Nejprve dar moudrosti: Když mladý Šalomoun nastupoval na trůn svého slavného otce Davida, klekl si ve svatém stánku a modlil se. Co si vyprošoval? Moc a slávu? Vítězné války a dlouhý věk? Nikoliv. On prosil Hospodina o moud­rost, aby dobře spravoval zemi a národ. Dostal tento veliký dar, a dokud se držel moudrosti, měl i všechno ostatní. Moudrost – to je mno­hem víc než věda nebo chytráctví. Moudrý je ten, kdo zná smysl a cíl lid­ského života.

            Moji drazí, druhý je dar rozumu. Latinsky se řekne rozum „intel­lectus“. Doslova přeloženo to znamená „číst uvnitř“. Jako když roz­ložím komplikovaný stroj na součástky, pochválím toho, kdo ten stroj se­stavil. Srovnejme dva lidi, kteří dobývali vesmír: Jurij Gagarin byl od­vážný člověk, když jako první z lidí ve ves­míru oblétal zemi. Když se ho pak ptali na dojmy, řekl: „Ale žádného Boha jsem tam neviděl!“ Druhý astronaut, tentokrát americký – Neil Armstrong, doletěl až na Měsíc. A odtud, z Měsíce, četl první slova bible: „In the be­ginning God created the heaven and the earth“. Gagarin byl odvážný, avšak Armstrong byl navíc ro­zumný. Prosme o dar rozumu, abychom v proměnlivém světě vždy nachá­zeli Boha.

            Bratři a sestry, další je dar rady. Kolikrát stojíme ve spletité situaci na životní křižovatce a nevíme, kudy kam. Tam je dobrá rada drahá. Dobrá rada je nad zlato. V takové chvíli je dobré se ztišit a v samotě srdce prosit Ducha svatého o vnuknutí. Poslechněme – a dostaneme další radu. Jestliže přijmeme vnuknutí Ducha svatého, on nám přidá více a změní náš život.

            Moji milí, důležitý je dar umění nebo též dar poznání. Po­může nám rozpoznat dobro od zla, pravdu od lži, věc podstatnou od ved­lejší. Obyčejně však lidé vidí v tomto daru talent ke všem druhům umění. Víme, že šestiletý chlapec Mozart měl hudební talent, dával koncerty v hlavních městech. Dvacetiletý Michelangelo Buonarotti vytesal v mramoru Pietu – Bolestnou Matku Boží, nejkrásnější sochu na světě. Byli umělci, spisovatelé a básníci, řečníci, kteří hýbali světem. Kdo má nějaký talent, ať za něj děkuje Duchu svatému.

            Bratři a sestry, následující dary posilují naši vůli. Dar síly nebo stateč­nosti přetvořil slabé lidi na hrdiny, z bázlivých vytvořil neohrožené mu­čedníky. Nepodlehli slibům, nezalekli se vyhrůžek. V minulých desetile­tích bylo třeba veliké statečnosti, aby křesťan nezapřel ani nezradil. Sta­teční křesťané psali nejkrásnější stránky církevních dějin.

            Moji drazí, další z darů – dar zbožnosti – nás naplňuje úctou k Bohu, k Panně Marii, k andělům a svatým, ke slovu Božímu, ke svatým svátostem a k domu Božímu. Bezbožecká škola vychovávala mládež tak, že jí nic nebylo svaté. Proto máme tolik zničených náboženských památek, a především tolik zničených lidských duší.

            Bratři a sestry, posledním darem je dar bázně Boží. Nevěřící lidé se nám často smějí, že máme před Bohem hrůzu. Jenže tento dar není otrocká bá­zeň, nýbrž opravdová snaha Boha neurazit. Naši předkové před Bohem klekali, ale před pozemskými pány hrdě stáli. Já pán, ty pán. Oni se nehr­bili. Kdo odhodil náboženství, ten se Bohu směje, jím pohrdá, ale před lidmi se hrbí nebo plazí po břiše. Když potom nějaký potentát padne, tak do něj kopnou. Prosme tedy o dar svaté bázně Boží.

            Přátelé Boží, vytrvale prosme Ducha svatého o jeho sedmero darů. Prosme Ducha svatého o dar rozumu, moudrosti, rady, síly, umění, zbož­nosti a bázně Boží. Rač nás, v tebe věřící, vroucně tebe prosící, dary sedmi podělit. Uděl v ctnosti prospěchu, v smrti dodej útěchu, a dej v radost věč­nou vjít! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.