ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Skála a vichřice

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost apoštol­ských knížat svatého Petra a svatého Pavla. Dnes slavíme den, kdy svatí apoštolé Petr a Pavel vydali nejvyšší svědectví o své víře, že Ježíš ukřižovaný žije. Nechali se umučit v pevné víře, že se Zmrtvýchvstalým Kristem budou žít na věky. S celým křesťanským světem putujme v duchu ke hrobu svatého Petra ve Vatikánu a k hrobu svatého Pavla za hradbami Říma.

            Moji milí, svatý Petr a svatý Pavel – to jsou dvě křídla jednoho orla. Jsou to dva sloupy, které nesou klenbu jediné budovy – budovy svaté, katolické a apoštolské Církve. Byly to osobnosti značně odlišné. Dalo by se říci, že každý z nich byl přímo typickým představitelem jed­noho ze dvou směrů v Církvi, a přece si po celý život zachovali vzájemnou úctu a svornou lásku. Takový příklad jednoty v různosti je pro nás stejně potřebný, jako v dřívějších dobách Církve.

            Bratři a sestry, apoštol Petr zosobňuje autoritu a řídící centrum: papežství. –  Apoštol Pavel je vyznavačem individuality, osobní svobody. Znakem svatého Petra jsou klíče nejvyšší moci podle slov Pána Ježíše: „Tobě dám klíče Božího království. Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi.“ Svatý Petr drží v rukou klíče, které střeží posvátné poklady Tra­dice. – Svatý Pavel drží v ruce knihu, protože je Učitelem národů. A má při sobě také meč, kterým se prosekávají nové cesty v džungli pohanského světa a hledají nové metody v šíření Božího království. A mečem, který je jeho znakem, byl svatý Pavel popraven pro svou víru v Krista Pána.

            Moji drazí, apoštol svatý Petr je pro nás ztělesněním skály, v níž Církev bezpečně kotví. –   Apoštol svatý Pavel je zase nástrojem vichřice Ducha Božího, která pohání Církev do čela lidských dějin a událostí. A teď si představme, že se tito dva povahově tak různí lidé setkali. Co to znamenalo? Když se tito dva apoštolé setkali, rozhodovalo se o osudu mladé Církve. Narazí snad na sebe tyto dvě vyhraněné osobnosti a dojde k rozkolu? Rozdělí se Kristova církev na  Petrovu židokřesťanskou církev „konzervativců“ a na Pavlovu pohanokřesťanskou církev „modernistů“?

            Bratři a sestry, my ovšem víme, že se nic takového nestalo. Když se poprvé v Jeruzalémě setkali – skála s vichřicí – chtěl Pavel z vlastní zku­šenosti poznat Petra a pobyl u něho dva týdny, jak o tom píše sv. Pavel v listě Galatským. Proč šel Pavel za Petrem? Chtěl na vlastní oči poznat prvního z  apoštolů, vyučeného samým Kristem Pánem. Chtěl právě od něj dosáhnout uznání za apoštola. Co myslíte? Udělá to Petr? Bude on, prostý rybář, důvěřovat učenému farizeovi z proslulé školy rabbiho Gamaliela? Nebude Petr žárlit na Pavlovy úspěchy? Všechna čest Petrovi. Při rozho­dování se dal vést zdravým rozumem, láskou, Duchem svatým. Podává Pavlovi ruku.

            Moji milí, všechna čest rovněž náleží Pavlovi. Když vzplanul spor o styl misijní práce mezi pohany, jde Pavel podruhé za Petrem do Jeruzaléma. Před apoštolským koncilem trpělivě vysvětluje své bohaté misijní zkušenosti a dosáhne jednoty v názoru. Při třetím setkání v Antio­chii sice vytýká Petrovi, že si nechal vnutit vůli chátry a ztuha s ním zápolí o dodržování závěrů koncilu, ale přitom si zachovává úctu a lásku k Pet­rovi a nazývá jej „prvním z apoštolů“ a „sloupem apoštolů“. Stejně tak pro Petra zůstal Pavel povždy „milovaným bratrem“.

            Bratři a sestry, čtvrté setkání těchto apoštolských knížat v Římě bylo poslední. Do Říma oba přivedla stejná myšlenka: být tam, kde je křesťa­nům nejhůř, kde je jejich krutý nepřítel Nero likviduje. Právě tam chtějí svědčit o své víře v Krista Pána, o své víře ve věčný život se Zmrt­výchvs­talým, kterého oba viděli na vlastní oči živého. Petr byl ukřižován, Pavel jakožto římský občan sťat. Jejich krev společně posvětila pohanský Řím na sídlo hlavy Církve. Jejich svorná láska dala Církvi svaté pevnou oporu Petrovy skály i věčné mládí Pavlova misijního elánu.

            Přátelé Boží, svatí apoštolé Petr a Pavel dávají i dnešní Církvi ve­liké poučení: nevadí různost názorů, dokud je jednota v lásce. Až tam, kde vyhasne mezi lidmi úsměv, kde se lidé začnou na sebe pro různost názorů mračit, zhasíná i křesťanství. Proto po vzoru svatých apoštolů Petra a Pavla i my usilujme o jednotu všech křesťanů v Kristově lásce. Proto i my po vzoru svatého Petra a Pavla milujme s hořícím srdcem Krista Pána, snažme se hledat a nalézat jeho svatou vůli, abychom jednou – až přijde náš čas – od něho přijali život věčný. Svatí apoš­tolé Petře a Pavle, orodujte za nás! Amen.