ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Nepřeslechnout kohoutí kokrhání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost apoštol­ských knížat svatého Petra a svatého Pavla. Dnes slavíme den, kdy svatí apoštolé Petr a Pavel vydali nejvyšší svědectví o své víře, že Ježíš ukřižovaný žije. Nechali se umučit v pevné víře, že se Zmrtvýchvstalým Kristem budou žít na věky. S celým křesťanským světem putujme v duchu ke hrobu svatého Petra ve Vatikánu a k hrobu svatého Pavla za hradbami Říma.

            Moji milí, svatý Petr a svatý Pavel – to jsou dvě křídla jednoho orla. Jsou to dva sloupy, které nesou klenbu jediné budovy – budovy svaté, katolické a apoštolské Církve. Apoštol Petr zosobňuje autoritu a řídící centrum – papežství, apoštol Pavel je vyznavačem individuality, osobní svobody. Znakem svatého Petra jsou klíče nejvyšší moci podle slov Pána Ježíše: „Tobě dám klíče Božího království. Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi.“ Svatý Petr drží v rukou klíče, které střeží posvátné poklady Tra­dice. Znakem svatého Pavla je kniha, kterou drží v ruce, neboť je Učitelem národů. A má při sobě také meč, kterým se prosekávají nové cesty v džungli pohanského světa a hledají nové metody v šíření Božího království. A mečem, který je jeho znakem, byl svatý Pavel popraven pro svou víru v Krista Pána.

            Bratři a sestry, svatý Petr by mohl mít také jiný poznávací znak, a sice kohouta. Myslím, že tento symbol by byl pro naše dnešní křesťanství velmi výmluvný. O tom kohoutovi řekl Pán Ježíš Petrovi, že začne kokr­hat, až Petr propadne malověrnosti a ustrašenosti. A když Petr v té zlé noci, kdy Krista Pána zatkli, začal zapírat, že patří mezi jeho vyznavače, kohout kokrhal. Třikrát musel kohout zakokrhat, než se Petrovi zadrhla řeč v krku, než se přestal tlačit mezi nepřátele Pána Ježíše, než odešel a hořce se rozplakal hanbou a lítostí nad svou zbabělostí a malověrností.

            Moji drazí, nezdá se vám, že my bychom dnes toho kohouta také potřebovali – a zdatného? Že by ho potřebovali ti, kdo pod vlivem novo­dobých zákoníků a farizejů kolísají v pravé katolické víře? Že bychom ho potřebovali i my, malověrní kněží, když připravujeme nedělní kázání – abychom v něm nenaříkali nad dnešním světem a zkaženou mládeží, ale uvědomili si, že stejně hříšný byl svět už za časů Krista Pána, kdy nejen mládež, ale sami apoštolé se od Ježíše rozutekli! Jeden z nich – Jidáš z Iš-Kariotu Krista zradil, druhý – apoštol Petr – ho třikrát zapřel a odřekl se ho, a ostatní apoštolé se rozutekli. Jen jediný z Dvanácti – svatý apoštol a evangelista Jan, Miláček Páně – vytrval, neutekl a šel s Kristem až na Kal­várii. Pán Ježíš neměl lepší posluchače, než má dnešní kazatel. Nee­xistují jiné doby, než hříšné – stejně dnes jako i dřív.

            Bratři a sestry, my kněží potřebujeme i dnes Petrova kohouta. A mys­lím, že i vy, dnešní katolíci, byste toho kohouta potřebovali mít před očima. Abyste slyšeli jeho kokrhání, když na vás přijde malomyslnost a malověrnost. Když ztrácíte důvěru v Boží lásku. Je moc dobře, že nám evangelia zachovala portrét apoštolů neretušovaný, že tam nějaká „zbožná cenzura“ nevyškrtla to, co není apoštolům ke cti. Je dobře, že máme v evangeliu vyprávění o tom, že i apoštolé znali pokušení malomyslnosti, měli chvilky beznaděje, ochablosti a nedůvěry.

            Moji milí, když se tedy něco podobného přihodí nám, můžeme nad příkladem svatého Petra důvěřovat, že se z toho dostaneme, že nám to mi­losrdný a dobrotivý Bůh odpustí – tak jako odpustil Petrovi jeho trojí za­pření. Jde tedy o to, abychom nepřeslechli kohoutí kokrhání ve zlých chvilkách našeho života. Boží hlas nás volá mnoha způsoby, a volá nás houževnatě, vytrvale. Boží hlas nás volá neustále, abychom se vymanili ze špatných cest, upřímně oplakali své zrady, a abychom pak znovu za­slechli otázku Krista Pána, kterou položil po svém Zmrtvýchvstání Petrovi: „Ši­mone, synu Janův, miluješ mne víc než tito ostatní?“ A jak na tuto otázku Krista Pána odpovíš – ty, já, on, každý z nás? Kéž bychom na ni dokázali odpovědět slovy svatého apoštola Petra, který vyznal: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád!“

            Bratři a sestry, Boží láska dodnes nepřestala dělat z kohoutího hlasu sítě lásky, kterými chytá a zachraňuje nejen knížata apoštolská, ale také tebe, mne, jeho – každého z nás, malých rybiček Božího království. Proto bych rád dal svatému Petrovi jako znak do ruky kohouta. A myslím, že svatý Petr by ochotně souhlasil, abychom měli stále před očima to „kohoutí poučení“: Zblbnout a udělat chybu, to je lidské. Avšak dát si říct a napra­vit se, to  je skutečně křesťanské. 

            Přátelé Boží, po vzoru svatých apoštolů Petra a Pavla usilujme také my o jednotu všech křesťanů v Kristově lásce. Po vzoru svatého Petra a Pavla milujme také my s hořícím srdcem Krista Pána, snažme se hledat a nalézat jeho svatou vůli, abychom jednou – až přijde náš čas – od něho přijali věčný život v dokonalé radosti. Svatí apoštolé Petře a Pavle, oro­dujte za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.