SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ – BOŽÍ TĚLO (cykl C)
Svátek Boží dobroty a Boží moci
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost Těla a Krve Páně – Boží Tělo. Každý den církev slaví na mnoha místech světa Nejsvětější Eucharistii. Je to bezesporu to nejdůležitější tajemství, které nám zde Pán zanechal. Však si to také pokaždé po proměňování připomínáme, když na provolání kněze „tajemství víry“ zvoláme: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!
Moji milí, přesto nám liturgický rok nabízí dva velmi důležité svátky, kterými chceme vyjádřit právě svůj obdiv tomuto tajemství Boží lásky, kdy se nám Kristus dává do krajnosti, abychom v síle jeho pokrmu jednak došli do Božího království, ale také byli schopni plnit největší přikázání, které nám Ježíš dal: milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás.
Bratři a sestry, první svátek Eucharistie slavíme na Zelený čtvrtek. S vděčností si připomínáme Poslední večeři, kterou náš Pán slavil se svými apoštoly a při níž tuto svátost lásky ustanovil. Vděční jsme proto, že tuto svátost dal nám, a my její sladkost okoušíme a vnímáme, že i my patříme do onoho společenství apoštolů, kteří představovali prvotní základ církve.
Moji drazí, Poslední večeře Páně se uskutečňuje v tichosti večeřadla a i my si už při liturgii Zeleného čtvrtku připomínáme další kroky Ježíšovy vydanosti pro nás a pro naši spásu. Dnešní slavnost Božího Těla nám chce připomenout další velmi důležitý aspekt svátosti, kterou právem nazýváme Nejsvětější svátost nebo Velebná svátost.
Bratři a sestry, starší generace vzpomínají na krásné průvody Božího Těla městy a vesnicemi, kdy každý mohl vidět prostý kousek chleba, ve kterém však je – jak pevně věříme a vyznáváme – přítomný sám Pán Ježíš Kristus. Tyto průvody naznačovaly, že Kristus Pán nezůstává ve skrytosti, ale chce se zjevit všem. Ježíš je v tomto světě přítomen, přichází ke každému člověku a každý má možnost ho spatřit. Sice tajemným způsobem, ale je to ON!
Moji milí, toto je právě tajemství víry. Svátek Těla a Krve Páně, který ve svých srdcích prožíváme s velkou radostí, nás chce posílit ve vědomí, že zrovna tak jako my v našem kostele či kapli slavíme tuto oslavu stálého Ježíšova přicházení do našeho světa, do našeho života – stejně tak tento svátek slaví statisíce křesťanů na celém světě. Je to svátek veliké Boží dobroty, ale zároveň i svátek veliké Boží moci. On – Bůh, Stvořitel všehomíra, je u nás všech hostem v podobě malého chleba.
Bratři a sestry, dnešní slavnost Těla a Krve Páně je však také svátek jednoty církve, protože všichni tak věříme a vyznáváme, že tento chléb je jeho Tělo vydané za život světa. Tak jako Kristus vstupuje do tohoto světa formou procesí, ať už toho velmi slavnostního nebo v hrstce věrných, chce vstupovat do tohoto světa i jinak. A to každý den, což od nás ovšem vyžaduje, abychom se i my stali jakousi „monstrancí“, v níž je Kristus tajemným způsobem přítomen.
Přátelé Boží, Tělo našeho Pána Ježíše Krista přijímáme ve svatém přijímání, a pak vycházíme do světa za svými povinnostmi. Ale mějme na paměti, že nás nic nezbavuje úkolu a poslání býti onou „monstrancí“! Jistě, není to monstrance pozlacená, ale má býti ozdobená naší dobrotou a vytrvalostí v dobrém až do konce. Naše „monstrance“ má ukazovat a říkat: Bůh vás miluje a já vám to chci svým životem ukázat. Kéž se nám všem tento průvod Božího Těla daří! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
