SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ – BOŽÍ TĚLO (cykl C)
Vstoupit do Boží lásky
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Mše svatá obyčejně začíná přáním, aby Pán byl s námi. Dnes slavíme zvláštní naplnění tohoto tajemného přání. Pán s námi skutečně je, on opravdu přebývá mezi námi. A nejenom svým slovem, nejen nějakou duchovní přítomností – Pán s námi přebývá s celým svým Tělem, Krví, duší i božstvím.
Moji milí, je to odpověď na něco, co tkví hluboko v lidské přirozenosti: aby ti, kdo nás navždy opouštějí, nám zanechali něco na památku. Dobrý otec zanechá svým dětem nějaké dědictví, máme jeho fotografii nebo videozáznam, máme jeho milé a oblíbené předměty. Taková už je touha v lidské přirozenosti – být nějak spojen s těmi, co odcházejí navždycky.
Bratři a sestry, Pán Ježíš vyšel této touze člověka vstříc. Ale on nejen vyšel člověku vstříc, on ve své lásce našel způsob, jak s námi přebývat a dokonce jak do nás pronikat a s námi se ztotožňovat. Proto se Kristus Pán stal naším pokrmem k věčnému životu. Za jeho přítomnost mezi námi nejlépe poděkujeme, když stále znovu s velikou úctou a s upřímnou láskou v srdci slavíme Nejsvětější Eucharistii, kterou Pán Ježíš na Zelený čtvrtek při Poslední večeři ustanovil.
Moji drazí, ve svátosti Eucharistie je Kristus pod způsobami chleba a vína opravdu, skutečně a podstatně přítomen s celým svým Tělem a Krví, duší i božstvím. Ve mši svaté se zpřítomňuje nekrvavým způsobem Kristova smírná oběť za naše hříchy – nekrvavým způsobem se zde zpřítomňuje Kristova krvavá oběť na kříži, kterou Kristus Pán přináší nebeskému Otci za nás a za mnohé na odpuštění hříchů. A konečně se k tomuto nekrvavému zpřítomnění Kristovy oběti na kříži připojuje svaté přijímání jakožto přivlastnění ovoce Kristovy oběti, jako duchovní pokrm pro věřící – jako nebeská hostina Beránkova.
Bratři a sestry, slavení mše svaté je pro nás okamžikem, kdy máme do Kristovy oběti vložit všechno těžké, bolestné a bezvýchodné, co naplňuje náš život. Vždyť on to všechno vzal na sebe a protrpěl nám cestu. My už nyní jen čerpáme plody z jeho oběti. Přistupovat k Eucharistii, ať už se jí klaníme nebo ji požíváme, smíme jen v lásce k Pánu.
Moji milí, není a nemůže být jiné odpovědi ze strany člověka, která by byla odpovídající Boží lásce. Za lásku se platí láskou. Skloňme se dnes v hluboké pokoře před svým Pánem a Bohem, a vyznejme, že ne vždycky jsme byli vděční za vše, co pro nás vykonal. Že naše srdce byla chladná a někdy i bezcitná k našemu největšímu příteli. Že jsme si pro něj neudělali vždycky dost času, když on zde na nás stále čeká, dnem i nocí.
Přátelé Boží, a tak tedy s radostí vstupme do zorného pole Boží lásky, dejme se touto láskou proniknout a prožívejme její oblažující životodárnou sílu. Chválená a velebená budiž bez ustání – Nejsvětější svátost oltářní – od tohoto času až na věky věků. Amen.
