SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ – Boží hod velikonoční
Svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní neděli jakoby velikonoční zvony zněly jásavěji, radostněji. A je tomu skutečně tak. I když ten zvuk je stále stejný, my jej vnímáme jinak, protože naše srdce je citlivě naladěné, svátečně prostřené pro přijímání všeho dobrého. A proto také jinak vnímáme a jinak prožíváme. A máme k tomu veliký důvod. Vždyť je dnes největší svátek – svátek všech svátků.
Moji milí, a tak se dnes otevřeme síle velikonoční zvěsti a nechejme na sebe působit události Veliké noci. Když nasloucháme zprávám o vzkříšení, začneme vnímat, že onoho velikonočního jitra nastal velký rozruch. Všechno se dalo do pohybu. Začíná to Maří Magdalénou. Za tmy přišla ke hrobu – a aj, zjistila, že je prázdný! Běží to říci učedníkům. Zajímavé je, že prázdný hrob pro ni ještě není důkazem vzkříšení Krista. Nakonec ani nevěděla, co to vzkříšení vlastně je. To bylo něco nového.
Bratři a sestry, hned potom běží ke Kristovu hrobu dvě postavy – Petr a ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy Jan Evangelista. Oba vešli do skalního hrobu, oba si ověřili, že je zde nápadný pořádek. Rouška byla pečlivě složena. To znamená, že se nejednalo o násilné vniknutí, ani o neuctivé odstranění mrtvého těla. Apoštol Jan, který měl srdce plné lásky ke Kristu, spatřil vše a uvěřil, že Pán žije.
Moji drazí, a tak to pokračovalo dál a dál. Přichází na řadu setkání se Zmrtvýchvstalým. Všechno se dalo do úžasného pohybu. Ten pohyb směřuje k jednomu nejdůležitějšímu: Nejde o prázdný hrob. Svědectví prázdného hrobu by bylo moc málo. A navíc se může vykládat dvojím způsobem, jak je tomu vlastně až dodnes. Buď Ježíš vstal skutečně z mrtvých anebo jeho tělo mohl někdo uklidit. Hrob prostě byl prázdný. To všechno je první stupeň k poznání veliké pravdy.
Bratři a sestry, to, co je pro nás mnohem důležitější – co je podstatné, je setkání s živým, Zmrtvýchvstalým Kristem. Nás věřící nemohou zaujmout debaty o prázdném hrobě. Nás zajímá Kristovo vzkříšení. Nás zajímá setkávání s Kristem. Nás zajímá svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu. Svědectví těch, kteří viděli a mohli si dokonce na Krista Zmrtvýchvstalého i sáhnout, dotknout se ho. Toto svědectví má pro nás nesmírnou cenu. Hovoří o tom, že pro Boha nic nekončí. Tam, kde lidsky dojedeme „na doraz“, tam, kde v tunelu je před námi uzavřená cesta, kde stojí skála a už to nejde dál – tam se v Boží moci otevírá nová nekonečná cesta.
Moji milí, a to je to největší, co nám křesťanství přináší. Síla naděje, která svou září prozařuje úplně vším. Ovšem podstatné je, jaký je dopad této skutečnosti do našeho každodenního lidského života? Je vskutku obrovský, nepředstavitelný! V lidském životě jsou naše možnosti a hranice ve všem omezené. Člověk může onemocnět vážnou chorobou, rodičům umírá dítě, mladý člověk. Co pro to můžeme udělat? Lékaři řeknou – když se stane zázrak, mohl by se zachránit. Jistě, i zde Bůh někdy pomůže. Ale většinou to skončí smrtí vážně nemocného člověka.
Bratři a sestry, Kristovo Zmrtvýchvstání nám však otevřelo novou možnost. Smrt už neznamená krach lidského života. Smrt nyní znamená přechod k novému, neskonale šťastnému, překrásnému životu. Díky Kristovu vítězství nad smrtí je tento přechod k novému životu pro každého z nás otevřený. Proto by věřícího člověka neměly zaskočit nesnáze, trable, ztráta všeho. My víme a věříme, že v síle Kristova vítězství se o nás Bůh vždy postará. I kdyby člověk byl sebevětší hříšník, může vždy znovu a znovu slyšet: Neboj se! Jen důvěřuj. Už nemusíš propadat zoufalství a beznaději!
Moji drazí, tuto vpravdě radostnou zvěst potřebuje slyšet dnešní moderní svět. Ten utekl od Boha. Lidé si myslí, že si vystačí sami, že věda a technika, nejdokonalejší pokrok, dá člověku všechno. A zatím jsme svědky toho, jak se svět ponořil do obrovské temnoty. Tolik násilí, nespravedlnosti, bezvýchodnosti je všude kolem nás. Znakem dnešní doby je veliký chaos, přestal platit jakýkoliv řád, právo, spravedlnost.
Bratři a sestry, avšak do tohoto ztemnělého a potrhaného světa proniká obrovskou nezadržitelnou silou světlo Kristova Zmrtvýchvstání. To je právě to, co může dnes křesťanství nabídnout světu propadlému drogám, mrzkému chtíči a brutalitě. Ani dnes nám křesťanům nepomůže debatovat s „moderním“ člověkem o tom, že „hrob je prázdný“. My musíme udělat něco jiného. Naším posláním je podávat tomuto světu svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu. My jsme se s ním setkali ve slově a v eucharistii. On z nás musí vyzařovat, aby lidé kolem nás uviděli a uvěřili.
Přátelé Boží, proto my, křesťané, když slavíme svátek všech svátků, když se radujeme ze slavného Kristova zmrtvýchvstání, oslavujeme i svůj vlastní NOVÝ ŽIVOT. Je to něco, do čeho jsme byli Bohem vtaženi, co se nám stalo tím nejskvělejším dědictvím. Buď za to Bohu chvála, dík a čest. Ať naše srdce tímto zpěvem nikdy nepřestane znít. A tak vám všem přeji velikonoční radost z hlubšího uvěření v Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého. Přeji vám všem velikonoční radost z hlubšího zakořenění v Kristovu Duchu lásky. Přeji vám všem jásavou velikonoční radost: Udeřte slavně v bubny, zpívejte, kdo jste kde: KRISTUS PÁN VSTAL Z MRTVÝCH – MY S NÍM ŽÍT BUDEME! ALELUJA! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.