ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Kristův hrob jestiť prázdný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní neděli jako by veliko­noční zvony zněly jásavěji, radostněji. A je tomu skutečně tak. I když ten zvuk je stále stejný, my jej vnímáme jinak, protože naše srdce je citlivě naladěné, svátečně prostřené pro přijímání všeho dobrého. A proto také jinak vnímáme a jinak prožíváme. A máme k tomu veliký důvod. Vždyť je dnes největší svátek – svátek všech svátků.

            Moji milí, kdybychom se zeptali dobrého křesťana, co je podle jeho mínění největší a nejdůležitější událostí celých dějin, měl by bez váhání odpovědět: Je to Kristovo Zmrtvýchvstání – počátek nového věku, nové budoucnosti pro celé lidstvo.

            Bratři a sestry, každý člověk totiž jednoho dne pozná, že všechny geni­ální objevy lidstva, všechno to, co lidé vytvořili, sebeúžas­nější události dějin – nejsou vlastně k ničemu. Když člověk stojí před brá­nou smrti, tyto věci mu nemohou dát NIC. V tu chvíli rozhoduje o věč­ném osudu člo­věka už jenom SMRT a ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTA PÁNA.

            Moji drazí, když se zadíváme na Kristův hrob, připadáme si, jako kdybychom seděli na velké konečné stanici. Jako by se tady ze všech zemí, ze všech dob, ze všech epoch a ze všech národů sbíhaly trati a cesty, po kterých putuje lidské utr­pení, lidská bída, lidská vina, po nichž kráčí smrt a krev v nekonečných zástupech. A všechno toto stojí před tímto Kristovým hrobem. Před tímto kamenem ustávají všechny vzdechy, je zde konec všemu. Za tímto kame­nem, k němuž každý nakonec doputuje, je už jiný svět.

            Bratři a sestry, Kristův hrob je skutečně konečnou stanicí, kam všechno musí doputovat. A Kristův hrob jestiť prázdný! Protože se zde nikdo neza­staví, jen přestoupí do nového světa. Kristův hrob je prázdný pro každého z nás. Už tam nezavazí smrt, protože my všichni už jen tímto velikonočním hrobem procházíme do věčného života k Pánu Bohu.

            Moji milí, velice originálním způsobem vyjádřil pravdu o vítěz­ství Krista Pána nad smrtí neznámý autor barokních fresek v malém kostelíku tam kdesi u nás na Vysočině. Na jedné fresce nacházíme zají­mavý výjev. Je zde namalován kostlivec se sekyrou – symbol smrti, a vedle ní je vymalo­ván sloup s korunou – symbol slávy. A k tomuto výjevu je připojen nápis: Náhrobek Krista zde nemá místa.

            Bratři a sestry, a toto je poselství Veliké noci. Nejenom že je Kristův hrob prázdný, ale nikde na světě, na žádném hřbitově, nikde mezi pomníky slávy nestojí Kristův náhrobek – připomínka jeho zašlé slávy. Všechny náhrobky světa patří starému světu, který už v Kristu odumřel. A ten, kdo věří v Krista Zmrtvýchvstalého, ten spolu s ním opustil hrob, ten spolu s Kristem už odumřel starému světu. Kristovo vítězství je i naším vítěz­stvím!

            Moji drazí, proto my, křesťané, když slavíme svátek všech svátků, když se radujeme ze slavného Kristova zmrtvýchvstání, oslavujeme i svůj vlastní NOVÝ ŽIVOT. Je to něco, do čeho jsme byli Bohem vtaženi, co se nám stalo tím nejskvělejším dědictvím. Buď za to Bohu chvála, dík a čest. Ať naše srdce tímto zpěvem nikdy nepřestane znít.

            Přátelé Boží, ze srdce vám všem přeji velikonoční radost z hlubšího uvěření v Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého. Přeji vám všem velikonoční radost z hlubšího zakořenění v Kristovu Du­chu lásky. Přeji vám všem jásavou velikonoční radost: Udeřte slavně v bubny, zpívejte, kdo jste kde: KRISTUS PÁN VSTAL Z MRTVÝCH – MY S NÍM ŽÍT BUDEME! ALELUJA! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.