Svátek sv. Lukáše, evangelisty
Svatý Lukáš – malíř a spisovatel
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Ve středověku bývalo zvykem, že se různí řemeslníci sdružovali do takzvaných cechů, a každý cech měl svého patrona. Tak například horníci měli sv. Barboru, vinaři svatého Urbana, lesníci sv. Huberta, hasiči svatého Floriána. A malíři si zvolili za svého patrona dnešního světce, svatého Lukáše – evangelisty, protože o něm zbožné legendy vypravují, že namaloval ikonu Panny Marie.
Moji milí, je sice pravda, že svatý Lukáš skutečný obraz Panny Marie na plátno nenamaloval. On nebyl malířem, ale lékařem. V něčem však tyto legendy přece jen pravdu mají, ba dokonce skutečnost je ještě krásnější než legenda: svatý Lukáš spodobnil věrný obraz Panny Marie slovy ve svém evangeliu. Vypravuje o ní, co žádný jiný evangelista nenapsal.
Bratři a sestry, jestli svatý Lukáš znal dětství Pána Ježíše a osudy Svaté Rodiny přímo z vyprávění Panny Marie, to nevíme. Spíš to asi znal od apoštola a evangelisty Jana, u kterého Maria po Nanebevstoupení Páně žila.
Moji drazí, kdo to byl svatý Lukáš? Všichni autoři knih Nového zákona byli Židé, jen Lukáš byl Řek, tedy Evropan. Jeho rodiče byli pohané, žili v Antiochii v Sýrii. Jak se jejich syn stal křesťanem, nevíme, ale stal se jím celým svým srdcem.
Bratři a sestry, svatý Lukáš byl osobním lékařem a přítelem svatého apoštola Pavla. Doprovázel ho na jeho misijních cestách a zůstal při něm i v době jeho věznění v Římě - až do jeho smrti.
Moji milí, a jakou práci dokázal Lukáš při všem tom cestování udělat! Sám Pána Ježíše osobně neznal, ale shromažďoval o něm zprávy, pečlivě zapisoval kázání apoštolů a učedníků, která slyšel. Co se dozvěděl, sepsal s nesmírnou pečlivostí do dvou knih Nového zákona. Je autorem třetího evangelia a také Skutků apoštolských. Na počátku svého evangelia o tom píše: „Když jsem důkladně vyzvěděl všechny ty události, od jejich prvních počátků, rozhodl jsem se o nich napsat.“
Bratři a sestry, svatý Lukáš psal své knihy v době, kdy ještě žili účastníci událostí, o kterých psal. Musel tedy psát přesně a správně, jinak by ho byli pěkně vypískali, kdyby ho přistihli při chybě. Ale nevypískali ho, ba naopak: přijali jeho knihy mezi nejvzácnější a nejcennější památky. Přitom si musel Lukáš na cestách vydělávat na živobytí léčením pacientů a živil tak nejen sebe, ale i svatého Pavla, když ten neměl čas či příležitost si vydělávat výrobou stanů.
Moji drazí, svatý Lukáš neměl na psaní ani čas ani pohodlí – a přece psal! Velice mu totiž záleželo na tom, aby všichni Theofilové světa poznali pravdu a krásu Ježíšova učení. Od těch časů je „Theofilů“, co jeho knihy opisují, tisknou a čtou, už pěkná řádka – a my mezi ně patříme také.
Bratři a sestry, při tomto pomyšlení by si každý z nás měl položit otázku: Kolik času věnuji já na to, aby lidé kolem mne poznali pravdu a krásu Ježíšova učení? Kolik hodin týdně, měsíčně věnuji práci pro farní rodinu, pro svou místní církev? Víte, dost často se na to zapomíná. A přece: jak bychom jednou stáli tváří v tvář takovému svatému Lukášovi?
Přátelé Boží, svatý Lukáš věnoval službě Božímu království celý svůj život. Zemřel prý ve vysokém věku – přes osmdesát let. Jeho evangelium se počítá mezi nejkrásnější knihy, co kdy na světě vznikly. Pojďme si tedy dnes vzít z jeho života příklad. Pojďme i my věnovat aspoň kousek svého času nezištné a obětavé službě Bohu a bližním! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
