ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Neumřel snad Ježíš nadarmo?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Mnozí z nás již mnohokrát ve svém životě prožívali Velký pá­tek. Vždy znovu nasloucháme slovům po­svátné bohoslužby a snažíme se pochopit podivuhodné dílo našeho vy­kou­pení.

            Moji milí, vyslechli jsme příběh o umučení našeho Pána Ježíše Krista – pašije podle Jana. Skončil proces s Ježíšem. Tento proces je vzo­rem všech nespravedlivých soudních procesů. Byla to justiční vražda, do které jsme zapleteni i my všichni. Soudce – římský prokurátor Pontius Pi­latus – byl bezcharakterní zbabělec. Svědkové byli nastrčení lháři. Celé soudní řízení bylo výsměchem všemu právu.

            Bratři a sestry, obžalovaný Ježíš se nesmí hájit. Jak promluví, je fackami umlčen. Vojáci si rozebírají jeho osobní majetek ještě než zemřel na kříži. Ježíšovi nepřátelé si mnou ruce: konečně jsme ho zlikvidovali! A co jeho přátelé? Ti se krčí, schovávají, utíkají a naříkají: A my jsme dou­fali, že to je on, kdo zachrání náš lid!

            Moji drazí, postupně si však začnou uvědomovat smysl Kalvárie milióny lidí. Milióny lidí se zaradují, že Ježíšova slova nebyla jen planá hesla, řečnické fráze. Uvědomí si, že Pán Ježíš za své evangelium položil život. Mnoho lidí slabých a hřešících se zaraduje, že Kristus Pán je neko­nečnou láskou miluje.

            Bratři a sestry, přesto se nám však klade na mysl neodbytná otázka: Neumřel snad Ježíš nadarmo? Zeptejme se nejprve, proč se vlastně umírá. Vojákům říkají, že umírají za vlast, ale každý voják doufá, že kulka nepří­tele mine právě jeho. Ale přesto padá a umírá. Nemocný doufá, že lék za­bere. Ale přesto podlehne nemoci a umírá. Pán Ježíš nedoufal, že přežije. Chtěl zemřít. Vlastně přece doufal. Ale v co doufal? Doufal, že vstane k jinému životu. Ježíš vsadil celou svou existenci, celou svou budoucnost do naděje za tělesnou, lidskou smrtí.

            Moji milí, a to je Velký pátek. Z této velikonoční naděje roste i naše důvěra. Zde má kořeny naše víra. Prožívat Velký pátek znamená ob­rátit svou naději, své očekávání zcela do budoucnosti. Prožívat Velký pátek znamená uvěřit ve velikonoční jitro, zatímco náš život se odehrává ještě v pašijovém týdnu.

            Bratři a sestry, a tak se v úžasu zastavujeme před Kristovým kří­žem, rozjímáme o něm, mluvíme o něm. Avšak to samo o sobě ještě z člo­věka nečiní skutečného následovníka Ježíše Ukřižovaného. Pán nám ne­řekl: Mluvte co nejvíce o mém kříži. Pán nám přikázal něco jiného: Vezmi svůj kříž každodenní a následuj mne! To pro nás znamená nést denní trampoty bez nářku. To pro nás znamená postavit se s nimi pod kříž Kris­tův vedle Sedmibolestné, Jana a Maří Magdalény.

            Přátelé Boží, tak tedy, co myslíte nyní? Neumřel snad Ježíš na­darmo? Každý z nás si jistě správně odpoví: NE! Neumřel nadarmo! Ježíš pře­mohl toto „nadarmo“. Svou smrtí na kříži nás všechny zbavil strachu ze smrti. Svou smrtí na kříži nás všechny vykoupil a navěky spasil. Opakuji znovu: Ježíš neumřel nadarmo! Postavme se tedy v duchu i my pod Kristův kříž a vroucně vyznejme: Hle, kříž, na kterém umřel Spa­sitel světa! Kla­níme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti! Amen.